Honda CB750 F
Autor: Jiří Bartuš
Honda CB 750 F může být vhodným motocyklem pro ty, kteří chtějí okusit slasti a strasti jízdy a údržby motocyklu, jenž si jako první vysloužil označení superbike. Na rozdíl od své klasické sestry, Hondy CB 750, se netěší tak velikému zájmu zájemců o klasický japonský motocykl a díky tomu je cenově dostupnější.
 |
 |
Honda CB 750 F, rok výroby 1975.
Detailní fotografie motocyklu naleznete ve fotogalerii na konci článku. |
Honda CB 750 F byla představena v roce 1975 jako sportovní alternativa 6. generace CB 750, a ač nebyla vyrobena v takovém množství jako její klasická sestra, netěší se přílišnému zájmu ze strany zájemců o klasický japonský motocykl. Nápis Supersport na bocích nádrže je při dnešním pohledu na motocykl poměrně diskutabilní, zejména v případě americké verze, u které zůstala beze změn široká a vysoká řidítka. Od klasické CB 750 se CB 750 F na první pohled lišila zejména dlouhou nádrží, výfukovým systémem svedeným do jedné koncovky a zadní kotoučovou brzdou a sedlem doplněným koncovým dílem zakrývajícím zavazadlovou schránku.
Kouzlo supersportovní verze je skryto v detailech dílů, které je od běžných CB 750 odlišují. Na druhou stranu jsou to právě atypické díly, díky kterým nese koupě supersportovní Hondy s sebou jistá rizika. Zatímco na standardní řadu CB 750 lze sehnat téměř veškeré díly nové, použité či v replice, atypické díly CB 750 F, ať nové či v replice, nejsou k dispozici a použitých je jako šafránu. A když, tak za značné částky. Je tedy logické, že při koupi je třeba zaměřit se právě na jejich stav.
 |
 |
| Honda CB 750 F na dobových továrních fotografiích. |
Výfuky svedené do jedné koncovky přinesly úsporu hmotnosti, avšak motocykl ztratil svou charakteristickou siluetu odkazující na závodní Hondy 50. a 60.
let. Výfuková koncovka skrývá uvnitř poměrně komplikovaný systém přepážek, které jsou údajně vytvořeny tak, aby se chovaly jako dva nezávislé výfuky.
Jako všechny výfukové systémy čtyřdobých motorů je i tento velice náchylný na vnitřní korozi. Ve světě je k dispozici nepřeberné množství výfukových systémů alternativních výrobců, avšak jejich použití v našich končinách je přinejmenším diskutabilní.
Výfuková koncovka motocyklu v galerii musela být na mnoha místech opravena. Na lépe zachovanou si musel motocykl počkat dlouhých pět let.
 |
 |
| Honda CB 750 F na německém dobovém prospektu. |
Specifickou záležitostí je zadní brzda. Oproti přední jednopístkové, s plovoucím třmenem, je zadní tvořená dvěma pístky v pevném třmenu. Ve spojení s rozměrným kotoučem je zadní brzda účinnější než brzda přední. Použití ve své době již zastaralé přední brzdy je zjevnou snahou Hondy o využití potenciálu sériové výroby a tím i značné úspory investic. Účinnost přední brzdy, která v té době již dávno nepatřila mezi špičku, hodně záleží na volbě brzdových destiček, stavu kotouče a brzdových hadic. Jistou zajímavostí je použitý materiál brzdového kotouče, který nepodléhá korozi. Nového předního brzdového systému se Honda CB 750 dočkala až na sklonku výroby u modelu CB 750 F2.
Velikou proměnou prošla palivová nádrž. Nejen, že dostala nový prodloužený tvar, ale zcela změněno bylo její víko. Nezamykatelné víko nádrže bajonetového typu, po sejmutí zůstává k nádrži připoutáno řetízkem, bylo skryto pod krytem, který byl zamykán univerzálním plastovým zámkem, jenž šel odemknout klíčkem od zapalování.
Plochý tvar nádrže velice ztěžuje její plnění, protože neumožňuje dostatečné zasunutí plnící trubice do vnitřku nádrže. Originální vnitřek nádrže není nijak povrchově ošetřen a často podléhá korozi. Té napomáhá rovné dno nádrže, na kterém se při dlouhodobém odstavení usazuje voda vyseparovaná z benzínu.
Mikroskopická koroze udělala ze dna nádrže motocyklu v galerii doslova cedník, ač to na pohled nebylo znát. Jediným možným a funkčním řešením bylo dokonalé odrezení a vylití vnitřku speciální barvou.
Motocykl dostal boční plastové kryty nového tvaru. Olejová nádrž je však skryta pod krytem včetně víčka a tak pro každou kontrolu hladiny oleje je nezbytné sejmutí krytu. Jelikož jsou kryty upevněny nasunutím do pryžových lůžek, dochází při jejich snímání velice často k poškození krytu.
Originální levý boční kryt, který zakrývá elektrické komponenty a pojistkovou skříňku, byl na motocyklu v galerii nahrazen dobovou levnou náhradou, která se upevňuje šrouby. Původní nepoškozené boční kryty jsou dnes téměř nesehnatelné.
V supersportovní verzi má Honda CB 750 o jeden zub na pastorku řetězu méně. Za zvětšeným převodem do síly je třeba hledat snahu o udržení kroku s konkurencí v akceleraci při měření zrychlení na 1/4 míle.
Motocykly CB 750 F byly dodávány ve dvou barevných provedeních. Zatímco červený metalický lak dokazuje své kvality i po mnoha letech, žlutý lak snadno podléhá zmatnění. Ačkoli na dobových reklamních prospektech vypadaly motocykly ve žlutém provedení atraktivněji, v reále tomu bylo přesně naopak.
 |
| Honda CB 750 F na dobovém prospektu. Červený metalický lak na prospektech příliš nevynikal. |
Praktickým detailem CB 750 F byla vodotěsně uzavíratelná schránka umístěná pod koncovým krytem sedla. Tento designový prvek však zcela změnil vzhled zadní části motocyklu, což může být pro mnohé příznivce motocyklové klasiky nepřekonatelný problém.
Ostatní díly bývají opotřebované úměrně najetým kilometrům a péči předchozích majitelů. Vysokému nájezdu kilometrů většinou jako první podlehnou řetězy primárního převodu, jejichž výměna znamená kompletní rozborku motoru.
Kauza spojka.
Samostatnou kapitolou motorů CB 750 bývá nezdravý zvukový projev spojky.
Specifické "rachtání" má mnoho příčin a dlužno dodat, že konstruktérům Hondy se jej ani po několika úpravách nepodařilo zcela eliminovat. Příčinou rachocení spojky jsou torzní kmity, přenášené od klikové hřídele dvojicí primárních řetězů a dělené řetězové kolo, které sepnutou spojku rozkmitají.
Postupné tovární konstrukční změny spočívaly v přidání jedné lamely, zesílení spojkového koše a nakonec mezi lamely přibyla dělená lamela, která byla poprvé použita u motoru Hondy GL 1000. Použití této lamely doporučovali i dobové návody, avšak v tomto případě bylo nutno vyjmout z koše jednu s lamel.
Zásadní vliv na hluk spojky má synchronizace karburátorů, kdy i nepatrné rozsynchronizování stačí k vyvolání nežádoucího zvukového projevu spojky. V případě, že jsou opotřebeny řetězy primárního převodu nad přípustnou mez, nepomůže ke klidnému chodu spojky ani sebelepší synchronizace.
|
Ačkoli byly Hondy CB 750 primárně určeny pro severoamerický trh, byly samozřejmě prodávány po celém světě. Nejinak tomu bylo i s verzí CB 750 F. Evropská verze, označená CB 750 F1, se v jednotlivých zemích v detailech lišila. Nejčastěji se lze setkat s užšími a nižšími řídítky. Evropské verze používaly konvenční žárovky H4 na místo v Americe běžných světel sealed beam. Nevýhodou americké verze je nejen zatěžování akumulátoru (současně se světlem svítí i přední ukazatele směru) při stojícím motoru, ale zejména odlišná konstrukce tlačítka startéru, jehož součástí je vypínač mající za úlohu vypnout světlo během startování. Tlačítko startéru americké verze bývá často poškozeno a dosud není vyráběno jako náhradní díl. Za zmínku stojí též připomenout skutečnost, že v polovině 70. let byly Hondou používané ovladače na řidítkách již zastaralé, za což byly mnohokrát motoristickými novináři kritizovány.
Americká verze Hondy CB 750 F skrývá jeden zajímavý detail. Motocykl je sériově vybaven hlasovou signalizací ukazatelů směru. Zejména při stání na křižovatce zaujme nezvyklé pípání nejednoho kolemjdoucího.
Často zastoupená německá verze dostala tradičně nevzhledný dlouhý zadní blatník, ukazatele směru a zadní světlo, které neladily celkovému designovému pojetí motocyklu. Výhodou dovozu z Německa a ostatních evropských zemí, jsou však přepsatelné doklady. V případě dovozu z USA lze provoz na našich silnicích legalizovat jen skrze veteránské doklady, nebo složitou cestou přes přihlášení v okolních zemích.
Kauza šrouby.
Všechna víka motoru CB 750 jsou připevněna šrouby s křížovou hlavou, Philips (jsou označeny tečkou na hlavě šroubu). Jelikož jsou od výrobce utaženy značnou silou, kterou navíc zvyšuje oxidace, nebývá jejich povolení snadnou záležitostí. Pro jejich šetrné povolování platí zásada použití šroubováku, který dokonale padne do drážek šroubu. Tím se předejde jinak takřka jistému poškození hlavy šroubu. Dlužno dodat, že originální šrouby lze stále ještě sehnat, avšak jejich cena není zrovna lidová.
|
V roce 1978 prošla supersportovní Honda zásadní modernizací. Model CB 750 F2 na první pohled prozradí kola typu Comstar a přepracovaná přední brzda se dvěma kotouči. Změněno však bylo mnoho dalších dílů od spojky přes karburátory až po výfukovou koncovku. Za malou oblíbeností tohoto modelu stojí zejména skutečnost, že je na něm až příliš patrné, že z koncepce vzniklé na konci 60. let již nebylo možno více získat. V případě motocyklů Honda řady CB 750 platí téměř ukázková přímá úměra mezi stářím a oblíbeností, a tedy i cenou.
Jízda na motocyklu CB 750 F je díky pomalému celkovému převodu velice specifická. Lze jet téměř nepřetržitě na 5. převodový stupeň a ten kdo chce okusit sportovnější jízdu, musí vyhnat otáčky daleko nad 5000 ot./min. Účinnost přední kotoučové brzdy je diskutabilní. Dnes bychom řekli, že slouží spíše jen ke zpomalování. Jezdecká pozice je, díky širokým a vysokým řidítkům, pohodlnému sedlu a umístění stupaček, přirozená a tedy velice pohodlná. Díky širokému motoru, vyššímu těžišti a úzkým kolům je s motocyklem poměrně obtížná manipulace. Naopak, díky dobrému umístění, lze jej velice snadno stavět na centrální stojan.
Jelikož je motor opatřen suchou klikovou skříní, provádí se kontrola hladiny oleje měrkou v olejové nádržce vždy až po patřičném proběhnutí motoru. Při delším stání totiž olej z olejové nádrže vyteče, což by mohlo vést k nesprávnému závěru, že v motoru chybí.
Dvojice originálních zadních tlumičů na motocyklu v galerii byla předchozím majitelem nahrazena tlumiči z druhovýroby, což bylo mnohdy činěno za účelem zlepšení jízdních vlastností.
O motocyklech Homda CB 750 by se dalo napsat mnoho. Jsou to motocykly, které tvořily dějiny a měnily zaběhlé pořádky. V jejich technice je vetknut kus motocykové historie a ač jako každý stroj mají své nedostatky, těžko budeme v dějinách hledat charizmatičtější motocykl. V našich končinách bohužel nebyla téměř žádná šance poznat je v době jejich největší slávy. Zřejmě i proto se u nás nestaly takovou modlou, jako je tomu v USA a na západě od našich hranic. A to je veliká škoda. Protože tak jak na přelomu 60. a 70. let minulého století ovlivnily přístup široké veřejnosti k motocyklové technice, tak mohly v našich končinách ovlivnit široký okruh veteránistů v přístupu k japonským historickým motocyklům. Bohužel se tomu tak nestalo a Hondy CB 750 tak u nás navždy budou jen výsadou osamocených střelců.
Fotogalerie: Honda CB750 F, rok výroby 1976
|
|
|
Podpořte MotoMagazín investováním do reklamy na jeho stránkách. Nabídněte své produkty širokému spektru zdejších návštěvníků. Nabízíme širokou škálu možností. Od obrazové reklamy, přes textovou až po PR články.
|
|
DISKUSE K ČLÁNKU
|
|
Provozovatel serveru nenese žádnou dopovědnost za obsah vložených příspěvků
|
|
| Pouze pro založení nového diskusního tématu |
|
|
|
