Napsat článek o filmu Pětistovka jen jako prostou pozvánku do kina (kdyby jej ovšem nějaké kino promítalo), bylo by zde na MotoMagazínu příliš laciným počinem. Vždyť už ve své době vyvolal tento film poměrně rozporuplné reakce.
Pětistovka
Režie Matin Frič, kamera Jan Roth, scénář František Vlček st.
Autor: Jiří Bartuš
Pětistovka bývá v mnoha recenzích označována jako výrobní drama. Tento výstižný pojem však svádí k zjednodušené interpretaci filmu na obyčejný agitační film, jakých se po Únoru 1948 a dlužno dodat že i před tímto rokem vyrojilo jako hub po dešti. Režisér Martin Frič však dokázal i v době naprostého morálního úpadku československé kinematografie natočit film, za který se nemusel stydět.
Děj je filmu je prostý a je zbytečné jej zde rozebírat. Nechybí kladné a záporné postavy, dějové zvraty a nezbytné ponaučení ani socialistická soutěž. Tomu se v roce 1949 prostě nešlo vyhnout a pro diváka to nebylo zajímavé ani ve své době ani dnes. Nutno dodat že film byl natočen jako dar k IX. Sjezdu KSČ, což dalšího komentáře jistě nezasluhuje.
Čím však je Pětistovka zajímavá i pro současného diváka jsou ve filmu zobrazené dobové reálie. Dnešnímu zájemci o historii je neocenitelným zdrojem informací o době na konci 40. let minulého století. Přináší mnoho záběrů z výrobních hal, konstrukčních kanceláří a též z běžného provozu. Film se natáčel v reálném prostředí, což dává možnost nahlédnout za jindy navždy zavřená vrata výrobního podniku. Značka Jawa byla v té době na vrcholu své slávy a též v období velikého rozmachu. Je veliká škoda, že pro účely filmu, byla značka Jawa přeznačena na Meteor.
Pětistovky ve filmu pochází z prototypové řady Jawa 500 OHC vyrobené v letech 1948, 1949. Veřejně bylo tyto motocykly možno spatřit jen na různých motocyklových soutěžích, jako napříkalad na populární Heinzově soutěži. Poprvé byly oficiálně představeny v časopise Motocykl číslo 4 z roku 1949 bez podrobnějšího komentáře. Je jisté, že redakci okamžitě zalavila vlna dotazů, kdy bude nová Jawa 500 OHC v prodeji. Hned v následujícím čísle časopisu muselo být otisknuto upozornění, že šlo o prototypové motocykly, které ještě doznají vylepšení s lakonickým dodatkem. Zejména chceme upozornit čtenáře vzhledem k četným dotazům, které dostáváme, na to, že tyto stroje není možno zatím koupit a že veškeré pokusy o získání, či objednávky těchto strojů jsou zatím naprosto zbytečné.
Po uvedení filmu Pětistovka do kin vzrostl zájem o nové půllitry jistě ještě více. Nedočkaví zájemci z řad běžné veřejnosti si však na Jawu 500 OHC museli ještě nějaký ten rok počkat.
 |
 |
|
Pětistovky ve filmu pochází z prototypové řady Jawa 500 OHC vyrobené v letech 1948, 1949. Poprvé byly představeny v časopise Motocykl číslo 4 z roku 1949. |
Jawa 500 OHC na XX. Heinzově soutěži v roce 1949 |
Znalce historie potěší i drobné detaily, které lze ve filmu spatřit. V některých scénách pracují dělníci s díly čtyřtaktního motoru Jawa 500 OHC s pohonem vačky válečkovým řetězem mezi válci. Ve scéně s hořícími motocykly lze spatřit torzo unikátní kompresorové závodní Jawy 500 DOHC. V motocyklu konkurenčního podniku lze identifikovat motocykl Hurikán konstruktéra Vladislava Vlka.
 |
|
Hurikán konstruktéra Vladislava Vlka |
Zajímavé je, jak rozporuplné reakce film ve své době vyvolal.
Známý konstruktér Jaroslav Simandl, bývalý mistr prototypové dílny Jawa a pozdější zakladatel divišovského Esa, si v dopise pro časopis Svět motorů neodpustil ostrou kritiku filmu. Simandlovi vadilo zejména mnoho nepřesně zobrazených reálií. Simandlovu kritiku lze chápat jako jistou obhajobu stavovské cti, která dle jeho názoru byla filmaři pošlapána.
Je zajímavé, že k Simandlově kritice se přidala i redakce časopisu, která však neopomněla připomenout, že ve filmu technicky a fyzicky poražené flat-twiny jsou v SSSR úspěšně vyráběny a nelze tedy říci, že by byly nějak horší, než nové československé pětistovky Jawa.
Redakce časopisu Svět motorů dala v následujícím čísle šanci na obhajobu i filmařům. Autor námětu filmu Jiří Šťastný argumentoval snahou zjednodušit diváky těžko stravitelné technické údaje.
 |
 |
Spolu s kritickým dopisem Jaroslava Simandla na adresu filmu Pětistovka zveřejnil časopis Svět motorů číslo 59 z roku 1949 i stanovisko redakce.
V čísle 62/63 roku 1949 dala redakce Světa motorů prostor k vyjádření stanoviska ke kritice i autorovi námětu Jiřímu Šťastnému. Kdopak se asi skrýval pod tímto pseudonymem?
|
Kdyby tak někdo natočil podobný film v kulisách dnešních výrobních podniků, jistě by se nesetkal s valným zájmem komerčního publika zvyklého na sterilní prostředí fiktivních nemocnic. Ale jako zdroj informací pro budoucí generace by jistě zapůsobil stejně jako Fričova Pětistovka. Bohužel dnešní komerční prostředí takovému počinu nedává nejmenší šanci.
Obdobným filmem, který vznikal v téže době a který i po mnoha letech přináší více než jen dějovou zápletku je film Železný dědek. Režisér Václav Kubásek jím dokázal vystavět pomník všem železničářům, pro které je jejich povolání posláním. Ve filmu lze opět spatřit nutná dobová klišé, avšak pokud se od nich divák dokáže oprostit, získá působivý pohled na dnes již neopakovatelnou atmosféru parní železniční dopravy.
|
|
|
Podpořte MotoMagazín investováním do reklamy na jeho stránkách. Nabídněte své produkty širokému spektru zdejších návštěvníků. Nabízíme širokou škálu možností. Od obrazové reklamy, přes textovou až po PR články.
|
|
DISKUSE K ČLÁNKU
|
|
Provozovatel serveru nenese žádnou dopovědnost za obsah vložených příspěvků
|
| Zodpovězená témata (1/2): |
Strana 1 / 1 |
| | | Film je super celkově, viděl jsem ho několikrát. Nesouhlasím s tím, že v té době
diváky nezaujala výrobní soutěž, plnění závazků atd. Minimálně do roku 1953
drtivá většina národa propagadnu KSČ ráda baštila nehledě na to, že ten
budovatelský, socialistický elán, ta víra v to, že se buduje lepší svět bez
válek a třídních nespravedlností, novou republiku zbavenou cizích živlů, která
bude přesně taková jakou si ji uděláme, tam prostě byla a to dost silná. [Vojta Hlásný] (05. 02. 2015) |  Ono zjevně platí pořekadlo, že pokud by komunismus nebyl, tak by si ho Češi museli vymyslet. Ano. Po válce byla v Československu taková nálada, která komunistům nahrála do karet a jak vše dopadlo, všichni moc dobře víme. Ono se lidem nelze divit. Nejdříve krátké období prosperity, potom mobilizace národa a potom sprcha v podobě Mnichov. Následně léta roboty pro blaho velkoněmecké říše. Po té náhle, místo probuzení se v novém svobodném světě, přišlo nuzné poválečné období, které lidem nenabídlo opět nic jiného než jen nuznou dřinu. Obyčejné většině národa se tedy nelze divit, že jednala jak jednala. Nehledě na to, že byla patřičně masírována sovětskou a prosovětskou propagandou. Svou smutnou roli sehrál i tehdejší prezident Beneš a též nekomunistické strany, které se zjevně nedokázaly přizpůsobit nově vzniklé poválečné situaci a rozumně reagovat na atmostéru, která v zemi panovala.
Úplně typickým příkladem budiž blokování vázaných vkladů, tedy toho co si lidé před válkou a za války vydělali a v rámci měnové reformy v roce 1945 měli nuceně, na neurčito, uloženo v bankách. To že potom to komunisté vyřešili po svém, kdy tyto peníze v rámci měnové reformy ukradli, už je jen dalším smutnou kapitolou vývoje, který začal právě po skončení války, i když v podstatě ještě o něco dříve. [Jiří Bartuš] (05. 11. 2019) | | Ono dnes se na to hodně lidí dívá dnešním prizmatem. To je podle zásadně špatně. Zkusme si jen představit tu dobu v základních obrysech: Bylo po světové devastující válce, která pro ČSR v podstatě začala Mnichovským diktátem demokratických mocností. První republika měla své nemalé sociální problémy... Pak přišlo něco nového co nabízelo, že toto problémy odstraní - komunismus. Že se bude budovat pro blaho všech. Ruku na srdce, kdyby jste žili v těsných poválečných letech asi by to oslovilo i Vás/mě. Neobhajuji tady v žádném případě komunismus, který se časem vybarvil jako doslova zločinný režim, jen říkám, že všechno má svůj vývoj a je potřeba to dávat do kontextu doby. [] (04. 11. 2019) | | Politiku sem netahejte. Pravda ale je, že krátce po válce byl elán obrovský a
budovalo se. Navíc se řešily i "nevydělávající" věci jako školy,
nemocnice a sociální bydlení. To hodně lidí utvrzovalo v naději. Horší to bylo
od toho roku 1953. [Pajka] (06. 04. 2017) | | Nevím, koho máš na mysli jako soudruha, pokud mě, to by mě dost mrzelo. Kdo má,
podle tebe, větší podíl v nastolení totality u nás? Komouši, kteří využili
poválečnou náladu v Evropě, která byla rozhodně dost levicová, a to i třeba v
Británii nebo Francii, s tím, že dodali hromadu lží a prasáren z příruček
mladého Sověta, nebo ta drtivá většina národa, která jim to zbaštila? Nebo snad
chceš říct, že výsledky voleb před únorem 48 byly zmanipulovány? Že ve
společnosti bylo pár radikálních levicových živlů a zbytek národa byli
Čechoslováci meziválečného střihu? [Vojta Hlásný] (06. 02. 2015) | | Aneb soudruhum by se velice hodilo kdyby maximalni cast viny , v nastoleni
povalecneho totalitniho rezimu u nas , prenesli na "drtivou vetsinu
naroda" [Martin Samson ] (06. 02. 2015) | | Přidat odpověď (5) | |
| Nezodpovězená témata (1/2): | | žial na začiatku vojny sme boli s Nemcami ......,, preto nasledoval taky koniec
.....
[Peter Th] (14. 03. 2016) |
|
|
| Pouze pro založení nového diskusního tématu |
|
|
|
