Téma lidových vozítek rezonovalo mezi československou motorismu chtivou veřejností po dlouhá léta. Laická, ale i odborná, veřejnost ještě dlouho po skončení druhé světové války považovala výrobu lidových vozítek, myšleno jednoduchých dopravních prostředků nahrazující nedostatkové a výrobně náročné automobily, za cestu k masivní motorizaci společnosti. V Československu, které bylo zastiženo změnou politické orientace a ještě dlouho po válce sužováno nedostatkem pohonných hmot a základních surovin, se pro drtivou většinu obyvatel stalo vlastnictví osobního automobilu nedostižným snem.
První soutěž lidových vozítek a scooterů
9. července 1950
Autor: Jiří Bartuš
V roce 1950 navázal Autoklub republiky československé (AKRČs) na úspěšnou výstavu uspořádáním první soutěž lidových vozítek a scooterů, která se jela 9. července 1950 na trase v okolí Prahy.
Zde se, na rozdíl od statické výstavy, vozítka a skútry představily i s jejich majiteli v soutěžním klání. A právě prověření vozítek na běžných cestách okolo Prahy ukázalo zásadní nedostatky v domácích podmínkách zhotovených konstrukcí vozítek, pro které bylo absolvování celé trasy náročným úkolem.
 |
| Jedno jediné vozítko však nakonec přeci jen šanci na delší životní dráhu dostalo. Ano, bylo to vozítko bratrů Stránských Os-kar (později Velorex), které do sériové výroby dotlačila zejména nezlomná vůle obou bratrů. |
 |
| Ve skútrech byla v poválečné době, stejně jako v lidových vozítkách, spatřována budoucnost individuální dopravy.
|
Kdo chce opravdu pochopit, jak byla pro motoristy a motorismu chtivé obyvatele poválečného Československa obtížná doba, musí chtě nechtě sáhnout po dobové literatuře a ponořit se do témat, která tou dobou rezonovala. Jak tedy výstavu lidových vozítek hodnotil časopis Svět motorů a jeho čtenáři? Mnoho pozitivního se zde najít nedá. Očekávání a potřeby běžného člověka se prostě s myšlenkou lidových vozítek v zásadních parametrech zcela rozcházely.
Podrobnou reportáž ze soutěže opět podal časopis Svět motorů.
| 
