Ještě dlouho po skončení války se věřilo, že všechny závodní automobily Auto Union, které se po skončení války staly sovětskou válečnou kořistí, nenávratně zmizely v Sovětském Svazu. Na počátku 70. let se však jeden z monopostů Auto Union objevuje na prodej v Československu.
Tajemství monopostů Auto Union
Autor: Jiří Bartuš
Vývoj německých závodních automobilů Mercedes-Benz a Auto Union pro předválečné Grand Prix a rekordní jízdy si vyžádal nebývalé technické nasazení a zejména astronomické částky, které byly z velké části dotovány německým státem. Je tedy pochopitelné, že firma a potažmo i Německý stát jako takový, se snažily tyto automobily uchránit před možnými negativními dopady válečného konfliktu. Přímým nebezpečím bylo zejména masivní spojenecké bombardování německých průmyslových center.
Firma Auto Union, na rozdíl od svého konkurenta Daimler Benz, který uschoval své závodní automobily po celé Evropě (čtěte v článku Ztracené monoposty), využila pro ochranu svých závodních automobilů uhelných dolů nacházejících se Dolním Sasku v okolí Cvikau, kde byly v továrně Horch závodní automobily Auto union vyráběny. Automobily zde bez poškození přečkaly až do konce války. Na rozdíl od koncernu Daimler Benz, jehož továrny se nacházely na západě Německa, spadaly továrny koncernu Auto Union AG na území sovětské okupační zóny.
Sovětské okupační úřady nekompromisně zabavovaly vše, co jakkoli mohlo pomoci sovětskému hospodářství. Na rozdíl od západních spojenců, kteří měli zájem zejména jen o vyspělé technologie, odváželi Sověti veškeré vybavení továren. Traduje se, že s technologickými linkami mizela i kompletní elektroinstalace včetně vodičů a vypínačů. Zájmu sovětské okupační správy neunikly ani uschované závodní automobily Auto Union, jež se nacházely na seznamu prioritní válečné kořisti. Všech osmnáct závodních automobilů bylo naloženo na vlaky, které je spolu s ostatní válečnou kořistí odvezly do Sovětského Svazu.
V Sovětském Svazu byly zabavené vozy Mercedes-Benz a Auto Union podrobeny důkladnému zkoumání. Jejich technologie však byla natolik vyspělá a rozdíl mezi stavem německého a sovětského vývoje byl natolik propastný, že tyto vozy neměly pro sověty prakticky žádný význam. Dosud dohledané osudy některých vozů se pokusíme přiblížit v některém z příštích článků.
Ze všech závodních automobilů Auto Union zůstal v Německu jen jeden. Byl to propagační monopost typ C s motorem V16 z roku 1936, který zůstal uložen v Deutsches Museum v Mnichově. Všichni, kteří měly se závodními automobily Auto Union co do činění, nebo se o ně zajímali, předpokládali, že jsou již navždy ztraceny za Železnou oponou. Zde by mohlo cele vyprávění skončit, kdyby…
… kdyby se na počátku 70. let jeden z monopostů Auto Union neobjevil na prodej v Československu. K prodeji jej nabídl bývalý československý závodník Zdeněk Pohl. Jakým způsobem monopost Zdeněk Pohl získal, není dosud známo. Toto tajemství zatím nikdo z účastníků příběhu veřejně neprozradil.
Na nabídku k prodeji reagoval hrabě Hubertus Donhoff, německý sběratel, který neváhal a vzácný vůz v Praze zakoupil a vyvezl do západního Německa, kde se monopost měl stát ozdobou jeho sbírky veteránů.
Až po důkladné prohlídce bylo zjištěno, že nejde ani o jeden z osmnácti sověty zabavených vozů. O jaký tedy šlo? Zjistilo se, že monopost dovezený z Československa sloužil k propagaci značky na různých veletrzích a výstavách. Monopostu tak chyběly důležité vnitřní součásti motoru a převodovky. Tyto díly se však nedaly sehnat a Donhoff pohořel i s možností jejich druhovýroby, protože se k nim nedochovala potřebná technická dokumentace. Po několika letech marného snažení se rozhodl vůz prodat.
Další příběh monopostu není příliš optimistický. Snaha zprovoznit původně statický exponát může vyznít jak logické pokračování záchrany monopostu, avšak z dnešního úhlu pohledu na problematiku ochrany historického dědictví by bylo lépe, kdyby monopost zůstal ve stavu, v jakém byl nalezen, případně v jakém se nacházel v roce 1938.
Nabídku, která se neodmítá, přijal kalifornský sběratel Kerry Payne, který jej nechal renovovat v Anglii u firmy Colin Crabbe. Také Payne se všemožně snažil získat chybějící díly nezbytné ke zprovoznění vozu. Díky dobrým kontaktům ve východním Německu se zde Payneovi nakonec podařilo dohledat kompletní motor V12 z modelu D. Vyvézt jej legálně na západ však nebylo možné. Údajně tedy použil lsti, kdy motor bez vnitřních dílů naplnil kovovým odpadem a pod záminkou analýzy jej dovezl do východního Německa. Zpět již vezl kompletní nalezený motor.
Chybějící převodovku se mu však sehnat nepodařilo. Nahradil ji tedy anglickou převodovkou Hewland, přičemž přišel s ne zcela věrohodným tvrzením, že tato varianta byla u typu D možná během závodů v Donington v roce 1938. Později, po poruše motoru, se Payne rozhodl monopost prodat. Učinil tak na aukci při konání výstavy v Pebble Beach. Monopost získal anonymní sběratel z Asie (zřejmě z jižní Koreje), který jej má údajně uskladněný v Německu nedaleko Frankfurtu nad Mohanem.
O spletité historii propagačního monopostu Auto Union bylo napsáno mnoho článků a vede se mnoho diskusí. Nechť si každý udělá obrázek sám.
Nález monopostu Auto Union v Československu odstartoval vlnu zájmu nalezení ostatních automobilů, které byly považované za ztracené. Jenže pro běžné obchodníky a nadšence ze západu bylo území SSSR prakticky nedostupné.
Až v letech 1989 a 1990 se Američanu jugoslávského původu Paulu Karassikovi a jeho ženě Barbaře po více než deset let trvajícím úsilí a za vydatné pomoci místních novinářů a nadšenců podařilo v zemích Sovětského Svazu nashromáždit zbytky závodních automobilů Auto Union, ze kterých byly schopni zkompletovat dva funkční vozy Auto Union typ D s motory V12. Jeden v provedení z roku 1938 a druhý z roku 1939. Jejich příběh o shánění fragmentů vozů po celém území tehdejšího Sovětského Svazu je hodný románového vydání. Oba vozy se postupem času staly majetkem firmy Audi, která s renovací obou vozů pomáhala. Dnes jsou k vidění v Audi Museum Mobile v Ingolstadtu.
Propagační monopost typ C s motorem V16 z roku 1936, který zůstal uložen v Deutsches Museum v Mnichově byl v roce 1980 podroben restaurování. Zůstal i nadále chloubou mnichovského Deutsches Museum.
Poslední z dochovaných závodních automobilů Auto Union je typ C/D s motorem V16 z roku 1938, který byl určen pro závody do vrchu. Monopost byl v 70. letech přičiněním prezidenta lotyšského klubu historických vozidel Viktorse Kulbergse uložen do Muzea motorismu v Rize. Zakoupit tento vzácný monopost se neúspěšně snažilo mnoho obchodníků. Uspěla až sama firma Audi v roce 1995, opět za přispění Viktorse Kulbergse. Monopost podrobila kompletní renovaci, během níž byla vyrobena jeho věrná kopie, která byla dána muzeu v Rize jako předem domluvená kompenzace. Tento monopost má jako jediný z pěti existujících prokazatelnou závodní historii. Hans Stuck v roce 1938 a Hermann Paul Müller v roce 1939 s ním absolvovali několik závodů do vrchu.
|
|
|
Podpořte MotoMagazín investováním do reklamy na jeho stránkách. Nabídněte své produkty širokému spektru zdejších návštěvníků. Nabízíme širokou škálu možností. Od obrazové reklamy, přes textovou až po PR články.
|
|
DISKUSE K ČLÁNKU
|
|
Provozovatel serveru nenese žádnou dopovědnost za obsah vložených příspěvků
|
|
| Pouze pro založení nového diskusního tématu |
|
|
|
