Vývoj německých závodních automobilů Mercedes-Benz pro předválečné Grand Prix a rekordní jízdy si vyžádal nebývalé technické nasazení a zejména astronomické částky, které byly z velké části dotovány německým státem. Je tedy pochopitelné, že firma a potažmo i německý stát jako takový, se snažily tyto automobily uchránit před možnými negativními dopady válečného konfliktu. Přímým nebezpečím bylo zejména masivní spojenecké bombardování německých průmyslových center.
Ztracené Mercedesy
Autor: Jiří Bartuš
Na počátku Druhé světové války byly závodní vozy Mercedes-Benz uloženy v prostorách firmy Daimler Benz AG ve Stutgartu - Untertürkheimu. Jelikož však byla tato továrna velmi pravděpodobným cílem spojeneckého bombardování, bylo třeba najít vozům bezpečnější úkryt. Vedení automobilky zvolilo řešení spočívající v rozptýlení vozidel na málo exponovaná místa po celém území Němci ovládané Evropy. Přibližně někdy kolem roku 1942 či 1943, kdy zesílilo spojenecké bombardování, byly vozy včetně náhradních dílů a nedokončených prototypů, většinou po dvojicích, přemístěny do skladů důvěryhodných osob a firem úzce spjatých s firmou Daimler Benz. Základní podmínkou pro místa uložení vozů byla jejich dostatečná vzdálenost od válečného konfliktu a cílů bombardování. Některé vozy tak našly azyl i na území východní Evropy. Konkrétně v Rakousku, Polsku a též i na území Protektorátu Čechy a Morava. Místa uložení vozů mohla být měněna úměrně vývoji válečné situace, přičemž všechna místa uložení byla pochopitelně důsledně tajena.
Konkurenční automobilka Auto Union AG využila pro ochranu svých závodních automobilů uhelných dolů nacházejících se Dolním Sasku v okolí Cvikau, kde byly v továrně Horch závodní automobily Auto union vyráběny. Automobily zde bez poškození přečkaly až do konce války. Na rozdíl od koncernu Daimler Benz, jehož továrny se nacházely na západě Německa, spadaly továrny koncernu Auto Union AG na území sovětské okupační zóny. Odsunu do Sovětského Svazu unikly jen jeden propagační monopost Auto Union typ C z roku 1936 uložený v Deutsches Museum v Mnichově a jeden propagační monopost Auto Union typ D z roku 1938, který po válce nějakým způsobem získal československý závodník Zdeněk Pohl. Monopost byl z Československa vyvezen na počátku 70. let. Bližší informace přinášíme v článku Tajemství monopostu Auto Union.
Uložení několika závodních automobilů Mercedes-Benz na našem území během druhé světové války a po ní vrtá hlavou mnoha čtenářům MotoMagazínu a nejen jim. Pokusme se tedy shrnout všechna dosud veřejně známá fakta.
O přesném pohybu a umístění závodních automobilů Mercedes-Benz za války se zřejmě nedochovaly žádné záznamy. Za to však existuje firemní doklad datovaný k 15. březnu 1946, na kterém jsou sepsána místa původního uložení všech vozů, s poznámkou o jejich poslední známé poloze k tomuto datu.
Dokument z roku 1946 naznačuje, že mimo dvou monopostů stále se tehdy nalézajících v Nové Pace (popisovaných v článku Zachráněný monopost), byly na území Československa, přesně v České Lípě, uloženy ještě další závodní automobily. Jednalo se o vozy Mercedes-Benz W154, Mercedes-Benz W125 Rekordwagen a chassis monopostu Mercedes-Benz W165. Dokument u vozů uložených v České Lípě uvádí jméno J. F. Kuhnel a poznámku, že aktuální místo uložení není známo. Je více než jisté, že tyto vozy byly zabaveny Rudou armádou a jeden z nich, Mercedes-Benz W125 Rekordwagen, se přes Znojmo, kam byl sovětskými vojáky dovezen, dostal do garáže Jaroslava Juhana v Praze.
Kdy byly dva monoposty Mercedes-Benz W154 dovezeny do Nové Paky, není známo. Uvádí se, že byly dovezeny z polského území. Známé je však místo jejich uložení. Byla jím pobočka firmy Daimler Benz, která od roku 1942 sídlila v místě bývalé přádelny Bohumila Schnabela. Je tedy značně pravděpodobné, že právě sem je 3. května 1945 Antonín Vitvar přišel zabavit. 3. května totiž postupně v celém podkrkonoší vypuklo protifašistické povstání, během něhož došlo k obsazení továrny Daimler Benz příslušníky revolučních gard a partyzánů. Tento den také tuto továrnu opustili nuceně nasazení dělníci. Povstání však bylo hned druhý den potlačeno posílenými německými vojsky v ohniscích povstání. Tento fakt nahrává myšlence, že k zabavení monopostů mohlo dojít právě v továrně Daimler Benz, a konkrétně onoho 3. května 1945.
Je samozřejmě možné, že se Němci mohli pokusit monoposty z továrny odvézt před či po 3. květnu a pokusit se je přidat je k nějakému z mnoha transportů, mířícím na západ. V tom případě by ale k jejich zabavení muselo dojít mimo továrnu, ale opět zřejmě během 3. května, protože vzhledem k obtížné situaci, která potom nastala, by to již nebylo nijak snadné, ne-li přímo nemožné. Další fáze povstání proběhla v Nové Pace až 8. května 1945, kdy vládu nad městem začali postupně přebírat lidové gardy. Rudá armáda přišla do Nové Paky 10. května.
Další dějství příběhu, které začíná v dílnách Antonína Vitvara v roce 1946, naleznete na stránkách MotoMagazínu v článku Zachráněný monopost
 |
 |
Podrobný popis monopostů přinesl časopis Svět motorů č. 2-3 v roce 1947.
Snímky byly pořízené při předvádění technické komisi AKRČS u Antonína Vitvara v roce 1946.
|
Jak to vlastně bylo s vývozem veteránů do zahraničí? Čtěte v pokračování...
|
|
|
