MotoMagazín     VeteránInzerce     VeteránForum     VeteránKalendář    Jawa Californian    MAGAZÍN - BLOG           21.8.2019 07:38         
 ÚVOD   INFORMACE  AKCE / REPORTÁŽE  ARCHIV  ČLÁNKY  MAGAZÍN - BLOG  INZERCE      KOMERČNÍ INZERCE  KONTAKTY
Logo MotoMagazínuNáhradní díly na motocykly Jawa a ČZ - Panelka, Pérák, Kývačka, Pionýr, Velorex, Mustang

| Lidová vozítka Os-kar, Velorex | Můj život s Mojmírem Stránským | Smutný víkend v půli června 2011 | Poznatky z renovace, konstrukce, oprav a údržby | Vozítka Velorex v nálezovém stavu | Není Velorex jako Velorex | Dobová replika prototypu vozítka Os-kar | Velorex 16/175, slepý vývojový druh | HOBA - Přestavby tříkolových Velorexů | Technická data motorů vozítek Velorex | Galerie vozítek Velorex | Zajímavosti z konstrukce a života vozítek Velorex | Přívěsné vozíky za Velorexem | Zbastlený Velorex | Výstava Velorexu 24.8. - 14.9.2002 |



Není Velorex jako Velorex




Nálezový stav     Autor:  Petr Kment

  Posledních 10 let více či méně intenzivně jezdím na srazy Velorexů a vždy je se na co dívat. Mohou to být pěkně povedené renovace strojů, které byly ještě před pár lety či měsíci naprostými vraky, nebo se objeví stroj v původním stavu, který byl ještě nedávno pod slámou v nějaké zapadlé stodole. Nemalou část účastníků potom tvoří šedý průměr, mezi který řadím i svůj stroj se kterým srazy objíždím. Jsou to stroje, které sice nejsou tím nejhezčím a nejzachovalejším, ale slouží dobře přibližně tak, jak byly vyrobeny v Solnici. Při jejich renovaci nebyla přesně dodržena barva, v palubovce mají třeba autorádio, ale to je asi tak všechno, co nový majitel při renovaci udělal jinak než by mělo být (ono určit, co je u hadráka originál a co ne, dá občas docela dost velkou práci). Zkrátka a dobře vrácení stroje do originálního stavu by trvalo asi týden a jediná mechanizace, co by se použila, je pískovačka.

Foto   Jenže pak existuje ještě jedna skupina. Jsou to stroje, co se dostaly do rukou kutilům, kteří započali s úpravami. Nemám teď na mysli úpravy dobové, které vznikly při provozu zpravidla ještě za komunismu. S těmi se setkáme na takřka všech strojích a je to logický výsledek každodenního používání. Myslím tím úpravy a vylepšení, kdy jsou původní motory necitlivě nahrazovány agregáty od Hondy a jiných značek. Ty mají pro Velorex naprosto nesmyslný, skoro až sebevražedný výkon. Musí se započít se zpevňováním a předěláním rámu kvůli samotnému uchycení motoru, původní kyvná vidlice jde ven a je nahrazena novou, moc dobré je taky upravit podvozek a tak dál. No a ve finále, protože to jezdí jak kráva, tak to někde rozstřelíme, čímž stroj odepíšeme úplně. Teprve pak nám dojde, že na tyhle sebevražedný choutky je lepší si postavit něco, co ty rychlosti má lepší šanci zvládnout, jak nám předvedl jeden nejmenovaný chytrák.

Foto Foto

  Je takový upravený stroj opravdu lepší než dochovaný či citlivě renovovaný Velorex či Oskar? V jedné věci lepší je. Rozhodně slouží jako větší zdroj údivu než ostatní hadráci. Člověk neznalý v tom vidí frajeřinu, jiný patrně neschopnost naší policie dostat ze silnic něco co tam evidentně nepatří. Takový údiv ovšem není nic v porovnání s tím co si myslí veteránista. Ten si může hlavu ukroutit jak je možné, že si na sraz něco takového pustíme. Tomu bohužel odpovídá i postoj veteránistů – ti často uznávají jen auta a motorky. Velorexy jim nějak z pole zájmu vypadly a nezřídka se o nich vyjadřují poněkud pohrdlivě - a to i přes naprostou unikátnost tohoto stroje.

foto   V době, kdy se u veteránů řeší množství použitých replikových dílů se setkáváme na srazech Velorexů se stroji, které jsou sestaveny ze samých originálů. Originálů Made in Japan. Dobrá, je to tím, že hadroletí srazy si nikdy nehrály na opravdové veteránské akce. Je to sraz Velorexů. Jenže co je vlastně Velorex? Kde je hranice mezi Velorexem a předělávkou? Lze považovat za Velorex něco, co má úplně jiný motor a rám prošel mnoha úpravami? Nebo něco, co má asi 5 metrů a 4 sedadla? Neměly bychom takové stroje považovat jen za koženkou potažené tříkolky, které jsou provozovány na dokladech od Velorexu? Ta hranice nelze obecně stanovit už proto, že na to má každý úplně jiný názor.

  Přestože je jasně poznat, co si o tom myslím (jinak bych toto zamyšlení ani nepsal), nechtěl jsem dávat jasný návod jak rozeznat stroj, který ještě má historickou hodnotu od stroje, který má hodnotu rovnající se ceně použitých dílů. Určení hranic by mělo být otázkou širší diskuze, která by měla být vedena korektně a hlavně věcně bez zbytečných emocí a hádek. Bylo by však naivní se domnívat, že je možné dosáhnout nějaké shody snadno a hlavně rychle. Přeji nám na to hodně sil.

foto



Podpořte MotoMagazín investováním do reklamy na jeho stránkách. Nabídněte své produkty širokému spektru zdejších návštěvníků. Nabízíme širokou škálu možností. Od obrazové reklamy, přes textovou až po PR články.


DISKUSE K ČLÁNKU
Provozovatel serveru nenese žádnou dopovědnost za obsah vložených příspěvků
Zodpovězená témata (6/6): Strana 1 / 1
 proč mi nejde přidat příspěvek? Čekame na cenzuru,nebo co?    [trumpeta]    (08. 08. 2008)
 I to by byla cesta, ale já retušování nemám rád. Pokud se někdo o svůj stroj bojí, či se za něj stydí, případně se bojí, že by mohl nést následky své nelegální činnosti, volím raději formu úplného smazání fotografie. S žádostmi o vymazání se nyní tak říkajíc roztrhl pytel. Nu což. Přání majitelů je pro mě rozkazem.    [Jiří Bartuš]    (12. 08. 2008)
 a nebylo by lepší tam fotku ponechat a začernít SPZ??    [HonzaBK]    (12. 08. 2008)
 Žádná cenzura na MotoMagazínu není. Tedy pokud nepoužíváš sprostá či podobně nevhodná slova, nejsou příspěvky ničím omezeny.    [Jiří Bartuš]    (10. 08. 2008)
Přidat odpověď    (3)
 Co na takový článek napsat...snad jen poznamenat to, že je v něm několik docela závažných gramatických chyb.    [Honza]    (01. 07. 2008)
 Na požádání majitele byla fotka se značkou odstraněna.
Tu fotografii se značkou jsem zde dal proto, protože zkrátka při pohledu zezadu tam byla. Nebyl v tom rohodně žádný úmysl. Pokud projdete stovky fotek Velorexů na MotoMagazínu, ale i na jiných serverech, tak u fotografií zezadu se pohledu na značku zkrátka vyhnout nedá.    [Jiří Bartuš]    (10. 08. 2008)
 hmm ,a proc tam davas tu znacku.asi provokace co.    [prcek]    (05. 08. 2008)
 Tohoto tvrzení se vždy docela zaleknu. Nejsem příznivcem regulací, nařízení či omezování a proto se snažím na lidi přesvědčovat. Někteří lidé jsou nepoučitelní, ale většina věřím dá časem za pravdu příznivcům dostupné originality. Někomu to dojde rychle někomu později. Ostatní je třeba od veteránů odlákat co nejdále.    [Jiří Bartuš]    (08. 07. 2008)
 jednoduše - není to památkově chráněná věc,tak at si každý se svým majetkem dělá,co chce.

PS: žádnýho přestavěnýho Velouše ani Choper z Kejvačky nemám a nikdy mít nebudu.    [MONTY]    (07. 07. 2008)
 Naprosto nesouhlasim s tim, co tu napsal Monty. Podivejme se na to pomoci prirovnani, ktere pouzil. To, o cem jsem v clanku psal se rovna strzeni 2 az 3 zdi a kompletni prestavbe baraku na neco jineho a ne vymene baterii za pakove (coz je naprosto vratna uprava stejne tak jako napr. pouziti kol z Panelky). Ve finale tak mame z baraku novou stavbu, ktera si hraje na 100 let stary barak. A to je presne to, o cem jsem psal. Psal jsem o strojich, ktere jsou naprosto prekopane a hrajou si na Velorex, jen trochu rychlejsi, delsi a podobne. Ty pri pouziti tohoto priprovnani neobstoji. Navic v baraku chceme kazdy den bydlet, kdezto s Velorexem dnes kazdy den jezdi opravdu malokdo. Upravy typu plastovych oken ve 100 let starem dome na Velorexech probihaly v 60 - 80 letech, kdy se se stroji jezdilo do prace, na dovolenou, zkratka slouzily jako jediny dopravni prostredek v rodine a takove upravy jsou dokladem tehdejsich pomeru. Motor Honda ale neni doklad dnesnich pomeru, nebo jo? Zaroven bych se rad zeptal, jestli vis o nejakem "zdroji" hadraku v original stavu, kdyz pises ze jich existuje dost. Ja si naopak myslim, ze jich je docela malo.
Taky nesouhlasim s nazorem HonzyBK, ze ti co stroj prekopali maji doma i original Velorex. Lze to chapat tak, ze kdyz mam doma jeden original, a druhy predelam, tak to je v poradku a lze to obhajit? V mych ocich nikoli.
Jinak vsem dekuju za nazory - i za ty ktere se mnou nesouhlasi.    [Petr Kment]    (07. 07. 2008)
 Zkusme se na to podívat jinak- když opravuji 100 let starý standartní dům,taky použiju plastový okna a pákový baterie v koupelně. Pro běžný život je to prostě pohodlnější.
I na chalupě se málokdo myje u studny a s....e na hnuj jako před sto lety. Zákon omezuje podobné změny pouze u památkově chráněných staveb.
U motorových vozidel to lidi prostě dělají podobně,tak jim nechme volnost,Velorex nebo Kejvačka zase nejsou takový unikát,a v originál stavu jich existuje dost pro budoucí generace.    [Monty]    (03. 07. 2008)
 K tomtu člámku lze napsat mnoho pravdivého textu. Já jsem zastáncem přirozené originality všech veteránů. Kutilská choroba nepostihuje jen velorexy, ale i jiné další veterány. Často se stroj kutila dostává do rukou člověka, který ho chce uvést do původního stavu, ale změny na něm provedené jsou takové, že už nelze uvést stroj do původního stavu. Nyní hovořím z vlastní zkušenosti. Je to pak veliké zklamání a vztek na předchozího majitele. Takové různé domácí samosprasky by neměli být na jakékoliv veteránské akce puštěny. Sám jsem se potkal i ze strany veteránistů, že byly pohoršeni nad nějakou úpravou. Jsem zásadně proti úpravám nevratným. Pokud lze i po úpravě uvést stroj do původního stavu, nemám nic proti tomu.    [Pavel V.]    (03. 07. 2008)
 Vážení přátelé.
Velice mě těší, že se zde rozpoutala takto plodná diskuse. To přesně bylo účelem článku. Dovolil bych si z diskuse vytáhnout poznámku o té nemožnosti cokoli legálně předělávat.
Ano. Doba dospěla tak daleko, že lidé jsou tlačeni do nákupu spotřebního zboží dodržujícího jakési kritéria jakosti, avšak nemající žádných kvalit. Cokoli vyčnívajícího nad průměr či originálního je předem ztraceno v moři předpisů a nařízení, případně znepřístupněnou svou cenou. A pokud tedy dnes chce jít někdo vlastní cestou, jde cestou nejmenšího odporu a tim jsou přestavby historických vozidel, ideálně Velorexu. Je mi též jasné, že povolit uzdu legistativy by v našich podmínkách znamenalo, že bychom se nazájem všichni na silnicích pozabíjeli.
Tvrdím tedy, že chováním se k historickému vozidlu jako k historickému vozidlu smysl má, zejména proto, že je to krok vpřed. A situace na západě mi dává zapravdu. Majitelé historických vozidel jsou uznáváni a mají i různé výhody. Možná se tohoto u nás také jednou dočkáme. Ale asi nejprve budeme muset vyřešit spory ve vlastních řadách v Praze. Tuším, že právě nyní probíhá boj o tom kdo může či nemůže testovat....    [Jiří Bartuš]    (03. 07. 2008)
 Tak já bych se taky přidal se svým názorem. Sám jezdím jen na dvou kolech a dost po srazech veteránů. Věc která se mi ale moc nezdá je to, že se na veteránských srazech čímdál častěji objevují buď překopávky nebo nové stroje. Proti jejich účasti jako takové nic nemám - fandí stejnému stylu života joko my - vadí mi spíše to, že mezi Jawou Williers z roku 1933 a Pérákem z roku 1949 stojí cosi, co kdysi byla asi kývačka a nyní se to snaží tvářit jako nabušenej chopper.
To je ale dle mého problém hlavně organizátorů, kteří přiustí namíchání takovýchto přibližovadel mezi veterány. Přitom by stačilo oddělit od sebe dvě části třebas pouze čarou na zemi a stanovit určitá pravidla pro řazení strojů na stojánky. Já sám se rád podívám na některé novější stroje nebo zdařilé předělávky - vadí mi to, že spousta neznalých pak považuje i ty překuchané za originály a šíří mylné informace dál. Za vše hovoří vyslechnutý rozhovor nad bratrovou ČZ 125 T z roku 1948, kdy "vševědoucí" tatík poučoval své potomstvo a okolní poluchače o této "Jawě" neskutečnými bludy. Když návštěvníci nedokáží rozeznat od sebe Jawu a ČZ, tak zcela jistě nerozeznají ani upravované stroje od originálů.
Velorexům fandím jen z dálky (zběsile mávám když se míjíme) a je pravdou že u tříkoláku se nějaká ta drobná odlišnost ztratí pod plachtou - je dle mého jen škoda, že se mnoho velorexů klasických veteránských srazů neúčastní (alespoň u nás). Jinak všem přeju spousty bezporuchových kilometrů bez rozdílu i těm překuchávaným :o)    [Miky]    (03. 07. 2008)
 I já přispěju trošku do mlýna. Jelikož znám několk kluků, kteří mají takto upravené velorexy, jsem veteránista, tak s tím co tu napsal Jirka nemůhu tak docela souhlasit. Zkusil jsi se někdy zeptat těchto majitélů upravených strojů v jakém stavu je koupili?. Většina z nich začínala tím že někde sehnali starej shnilej rám na rezavých kolech bez blatníků a motoru. Co s těmito vraky. Proč by to nepředělali na pěkný moderní stroj (neberu alá trabantovelorex apod.), proč by ze dvou shnilých rámů, třeba i nekompletních nebo nabouraných nemohli svařit jednoho dlouhého. Mě se to taky jako veteránistovi nelíbí, ale plně je chápu. A když se těchto majitelů zeptáš, skoro každej má doma k takovéto předělávce i originál velorex. A o provozu na velorexích papírech se nebudu radši ani vyjadřovat, to je problém hlavně našich úřadů. Proč v Německu, kde jsou podsttaně přísnější zákony jdou oficiálně přihlásit různé předělávky, tuning apod., má to jejich TUV a značky a pak takový auto dovezeš do čech (nebo je vyrobíš) a u nás ti neprojde přes technickou. Pak tito lidi jezdí na papírech který sehnali. A z hlediska kvality zpracování, většinou těmto strojům nelze nic vytknout. takže mě tyto úpravy nevadí, rád se na ně podívám, na západě se taky upravují stará auta.    [HonzaBK]    (03. 07. 2008)
 Souhlas s panem Bartušem, dneska opravdu není problém cokoliv sehnat na ten který konkrétní stroj (typově, věkově...) Důvody proč se velouši tak často překopávají tipuju dva: Jednak to je oproti jiným vehiklům velice snadno upravitelný stroj, a jednak (a to hlavně) nemá velouš tu nálepku "pravého" veterána. Ještě se mi nestalo abych viděl takhle překopanou třeba aerovku. A to je právě smůla a nevýhoda těhle jinak sympatických vozítek...    [dePorsche]    (03. 07. 2008)
 Honzo, já si naopak myslím, že k článku je co napsat. Zejména, když si uvědomíš, že současným kutilem nedotčených Velorexů je - troufnu si říci - jasná menšina.
Osobně například svůj Velorex řadím též mezi šedý průměr. Při renovaci jsem udělal několik chyb, ale ty jsou ve většině opravitelné. Tyto chyby jsou v mnohém dány tím, že má renovace proběhla před více než 10 lety a tedy v době, kdy nebylo tak snadné dopídit se k patřičným informacím. Dnešní renovátoři mají cestu vyšlapanou výrobci náhradních dílů a internetem tak, že osud renovace je zcela v jejich rukou. A hlavně hlavě. Ono totiž není tak snadné vyhnout se myšlenkám na nějakou tu úpravičku. Současný přístup majitelů k renovacím tedy považuji za nedostatek vůle a přesvědčení.    [Jiří Bartuš]    (02. 07. 2008)
Přidat odpověď    (12)
 Zdar kolegové,

otevřeli jste tu vskutku zajímavou diskusi, myslím že je to věčný boj a zbožné přání, motající se kolem úbytku Velorexů, dostupnosti dokladů, růstu jejich cen, a spousty dalších faktorů. Jedna věc je, že my mnozí asi nebereme Velorex jako veterána, který se na srazy vozí na vleku, "naleští" a v dobové podobě vystaví na obdiv. V lepším případě je to pro nás veterán, který je běžně využíván, nebo spíše náš "miláček", láska na celý život. A zde začíná docházet k první deformaci našeho konání, vkrádání prvních myšlenek na malé úpravy a vylepšení pro lepší komfort.

Tím, co popisuje tento článek, se taky občas zabývám, i jsem toto téma na srazech několikrát otevřel diskusi. Jako mnoho z nás, koupil jsem velorex v neoriginálním stavu, překopaný, a mým hlavním snem bylo jezdit. Shánění dílů není mnohdy lehké, hlavně pro nováčka, a kasa taky nebývá bezedná. Jak jde ale čas, už je to 9 let, co jej mám, tak tím víc si uvědomuji, jak je asi to nejkrásnější mít "originál" nebo zrobit renovaci do originálu, že ten čas tomu věnovaný se vyplatí a že moje mínění taky následně ovlivňuje jiné. Jak třebas laickou veřejnost, tak potencionální zájemce o tohoto veterána či ty, co si jej koupili, také třeba v neutěšeném stavu a již se chystají k renovaci.

Na vlastní kůži již znám ten supr pocit, když jsem „mezi“ svými na srazu Velorexů, ale také mínění části veřejnosti, že Velorex není pravý veterán, že je to paskvil, nebo jako naposledy na parkovišti od jednoho cca 60tníka, že je to ostuda čs. automobilového průmyslu, nicméně kufr že mám krásný. Ale také jezdím na jeden sraz veteránů, a musím říct, že mezi těmi, co se snaží být doboví, ani můj jen lehce, kufrem, tažným, přídavnými světly, reproboxem, rádiem a vysílačkou poupravený Velorex se dvěma anténami prostě sice vypadá raritně, ale asi ne moc veteránsky. A najednou mi to chybí………

Myslím, že hlavně pro mladé není problém hecnout se pro koupi Velorexu pro jeho odlišnost a zároveň nemají tu „brzdu“, kterou by měli mít, aby nerealizovali svoje sny o úpravách a vlastní seberealizaci, byť jsou mnohdy velmi zruční. Spíše by se vyplatilo všechen um dát do renovace podle originálu. Velkou váhu jistě hraje nálezový stav, dostupnost dílů, finance. Jistě je asi i pravdou, že Tatrováci, Pragováci, Aerovkáři apod. by se takto k „svému druhu“ jistě nechovali, ale tím regulativem tu do jisté míry je již vysoká vstupní kupní cena, ta se již ostatně začíná projevovat i u Velorexů. Nicméně asi u všech ve    [Brťka]
    (04. 07. 2008)
 PS: o "bezpečnosti a regulernosti některých úprav" ála "jawaha apod" se tu schválně moc nerozepisuji, jsem známý za celkem bojácného. Myslím si, že jednoho krásného dne se ucho utrhne a může na to obecně doplatit represí kdekdo z "originalistů" , o následcích havárií nemluvě.    [Brťka]    (04. 07. 2008)
 II.
Nicméně asi u všech veteránistů existuje nešvar, kterým je rozborka a rozprodej komplet strojů spekulanty a překupníky, tomu se nelze vyhnout. Neustálé inzeráty „koupím vaše staré moto, auto, …..“ mne iritují, nemají podle mne s momentální osobní potřebou nic společného. Lze se jen sloučit ve skupinkách spolupracujících známých, spolupracovat v klubech.

Slyšel jsem o snahách překopat Velorexy s motory 175 a 250 na alespoň 350, protože jsou silnější, rychlejší. Snad se s přibývajícím věkem, postupně od nejstarších strojů dostane hadrákům renovací, jaké si zaslouží.

Tu diskusi zde zcela chápu, je myslím nutná jako prevence, cesta, i když nebude asi nikdy 100% úspěšná, stejně jako někoho hadrák omrzí, tak jej prodá, stejně jako asi nezadržíme růst cen, prodeje do zahraničí, snahy o různé dílčí překopávky, jež se tu a tam jistě objeví. Nemělo by jich ale růst jako hub po dešti. Jde o to, dávat najevo, formovat veřejné mínění tím směrem, že to není jen hadrák, ale i veterán. Jinak podle toho ani nebudeme nikdy ani vnímáni.

Mou přízeň mají ti, co koupí pěkný stroj v originálu a nechají jej tak, nešklubou hned plachty a pod. I když bezpečnost je vždy na místě. Je fakt, že "patiňáků" pár je, ale čím víc se jich dochová, tím líp. Někdy je lepší sehnat na častější jízdy ještě jeden.

Ale abych si sypal popel na hlavu, tak já osobně mám v plánu stavět ještě 3 stroje, z toho dva do originálního stavu, na veteránské značky, aby dělaly čest svému jménu a jeden na delší cesty - expedice, s pouze letmými úpravami, jako jsou panelková kola a pod, vysílačka, dvě nádrže,
vyztužená oka na zadní vydlici, nikoliv žádný lepší motor apod. vše vratné.

No, a teď jsem si právě podřezal větev. Pardon za hrubky.


Díky za tento článek!    [Brťka]    (04. 07. 2008)
Přidat odpověď    (2)

NOVÉ TÉMA
Pouze pro založení nového diskusního tématu
Diskuse není určena k podávání inzerce. Příspěvky posouzené jako inzerce budou z diskuse odstraněny. K soukromé bezplatné inzerci použijte oddíl Inzerce.
 Jméno:     
 E-mail:     
Nutno vyplnit text a jméno
Upozornění: Vkládejte pouze příspěvky, které souvisí s danou tématikou. Nepatřičné příspěvky budou z diskuse odstraněny.

Tip: V textu můžete používat tyto HTML tagy: <U>, <I>.
Při editaci se Enter bere jako odřádkování, které se zobrazuje.

VeteránKalendář
Nové články
NIPPON RETRO 2019
Muzeum českého road racingu v Hořicích
XXIII. Jarní sraz Velorexů v Boskovicích
Cena města Jičína 2018
Jarní cena Brna 2018
Norton Dominator 650 SS
Evropský festival Route 66
Česká Tourist Trophy 2018
Kawasaki 500 H1 Mach III v ČSSR?
Setkání veteránů Holešov 2018
NOC international rally 2018
Ve stopě zlínské šestidenní 2018
I pozitivní změny v dopravě se dějí...
Star Rally 2017
Pérák 2018
Nepomucký trojúhelník 2018
X. setkání motocyklů Jawa 500 OHC
NIPPON RETRO 2018

PODPOŘTE NÁS
SDÍLENÍM ČLÁNKU

MotoMagazín na facebooku


Témata
INZERCE     Nový inzerát
Japonské motocykly
Poválečné motocykly ČZ
Jawa Pérák
Motocykly JAWA 500 OHC
Motocykly JAWA Bizon
Vozítka Velorex
Manet 90
Kniha vozítka Velorex
Motocyklové vozíky
Motocyklové vozíky PAv
Mopedy Stadion
Sidecary VELOREX
Videoarchiv
Francouzské motocykly
Literatura
OILMASTER
MotoMagazín na Youtube
MotoMagazín na Rajčeti
Motocyklové vozíky PAv - oficiální stránky knihy
  Oficiální stránky knihy
Jawa Californian - oficiální stránky knihy
  Oficiální stránky knihy
  Dodatky knihy
  Fan club Velorex
Vrchní, zdrhni!
www.jawadily.cz
Žebříček článků
Nepomucký trojúhelník 2018
Cena města Jičína 2018
Česká Tourist Trophy 2018
NIPPON RETRO 2019
300 zatáček Gustava Havla 2018
Pérák 2018
7. Sjezd Jawistů v Luhačovicích
XX. Jarní sraz Velorexů v Boskovicích
Reportáže
Česká Tourist Trophy 2016
Česká Tourist Trophy 2017
Pérák 2016
NIPPON RETRO 2018
III. Pohár motorových dvoukolek
X. setkání motocyklů Jawa 500 OHC
Ve stopě zlínské šestidenní 2018
Kawasaki ZX-12R
Evropský festival Route 66
Slovácký okruh 2018
Kniha Jawa Californian
Pérák 2015
Setkání veteránů Holešov
300 zatáček Gustava Havla 2015
Pérák 2017
300 zatáček Gustava Havla
   Nahoru      TISK Publikování nebo další šíření obsahu serveru motomagazin.cz je bez písemného souhlasu autora zakázáno. © Jiří Bartuš