Národní technické muzeum V Praze se může pyšnit mnoha vzácnými exponáty z motoristické historie. Jeden exponát však nad všechny vyčnívá. Je jím výjimečný v původním stavu zachovalý „stříbrný šíp“ monopost Mercedes-Benz W154, který se v letech 1938 a 1938 účastnil závodů Velkých cen a ve své době patřil mezi absolutní světovou špičku. Z globálního pohledu je monopost jistě tím nejvzácnějším exponátem, který Národní technické muzeum vlastní.
Mercedes-Benz W154
Rok výroby: 1938 - 1939
Výrobce: Daimler-Benz A. G., Stuttgart, Německo
Mercedes-Benz W154 je závodní monopost s přeplňovaným kapalinou chlazeným čtyřdobým vidlicovým dvanáctiválcovým motorem 2xOHC umístěným podél za přední nápravou a s pohonem zadních kol. Motor o zdvihovém objemu motoru 2962 cm3, jež dosahoval maximálního výkonu 356 kW, dokázal monopostu udělit rychlost 315 km/hod.
Vzácný monopost Mercedes-Benz W154 se do sbírek Národního technického muzea dostal náhodou. Jaké byly osudy tohoto výjimečného vozu? Proč nebyl vyvezen do zahraničí jako spousta jiných vzácných vozidel? Jak to vlastně bylo s vývozem veteránů do zahraničí?
Zachráněný monopost
Autor: Jiří Bartuš
Národní technické muzeum v Praze (NTM) vlastní monopost Mercedes-Benz W154 se kterým legendární německý jezdec Rudolf Caracciola vyhrál poslední předválečnou Velkou cenu Německa na Nürburgringu. To je známo téměř každému českému příznivci motoristické historie. Jak se však tento vzácný exponát do NTM dostal?
Odpověď na tuto otázku objasňuje Antonín Vitvar v knize Text z knihy 20 let na Jawě a Nortonu o legendárním československém závodníkovi Antonínu Vitvarovi. Výňatek z této knihy přinášíme s laskavým svolením autora.
 |
 |
 |
| Kapitola z knihy Antonín Vitvar – 20 let na Jawě a Nortonu
|
Autor se v knize též pokouší osvětlit málo známé osudy sesterského monopostu Mercedes-Benz W154, na kterém závodil Hermann Lang. Uveďme tedy jen, že oba monoposty byly těsně po válce objeveny v Československu, přičemž jeden byl darován do sbírek NTM a druhý se v roce 1947 objevuje v USA na startu závodu 500 mil Indianopolis.
 |
 |
Podrobný popis monopostů přinesl časopis Svět motorů č. 2-3 v roce 1947.
Snímky byly pořízené při předvádění technické komisi AKRČS u Antonína Vitvara v roce 1946.
|
Jak však můžeme z dobového tisku vyčíst, příběh monopostu v NTM mohl mít ještě další pokračování. Přítomnost vzácného, leč v poválečné Evropě nepoužitelného závodního monopostu v NTM, nedávala mnohým spát. Zejména v době po únoru 1948 se nejednou mezi lidmi vyrojily myšlenky na jeho prodej za účelem získání tehdy (a kdy ne?) tolik potřebných deviz. Z dnešního pohledu šlo o zcela nepředstavitelnou myšlenku, avšak v tehdejší složité době měl racionální pohled většinou přednost. Můžeme hovořit o štěstí, že kompetentní lidé nepodlehli pokušení rychlého zisku a vzácný exponát se ji podařilo v NTM udržet.
 |
 |
| Sloupek v časopise číslo B3 z roku 1946 |
Svět motorů číslo 46 z roku 1948 |
Kdo psal pro Svět Motorů pod značkou t? Zřejmě vedoucí redakce Adolf Tůma. Byl jeho pohled založen pouze na racionální úvaze, nebo již v něm byla poplatnost tehdejšímu ideovému názoru?
Dnes těžko říci, zda období po Únoru 1948 a následná 50. léta přečkal monopost bez úhony v Československu díky ochrannému plášti NTM, nebo neschopnosti kompetentních jej včas a výhodně prodat do zahraničí. Naopak jisté je, že v 60. letech, v první vlně prodeje historických vozidel do zahraničí, nebyl vyvezen do zahraničí právě proto, že byl v majetku státu pod ochranným pláštěm NTM.
Monopost Mercedes-Benz W154 nebyl prodán do zahraničí zřejmě jen díky nemožnosti včasného sehnání vhodné protihodnoty, monopostu či monopostů odpovídajících poválečným technickým specifikacím, žádným zahraničním kupcem. Podstatnou roli sehrál též fakt, že monoposty zrekvírované Antonínem Vitvarem byly nejprve vedeny v majetku ministerstva národní obrany a poté byly převedeny na Autoklub Republiky československé čímž se nedostaly do soukromých rukou.
Pokud by se totiž dostaly do vlastnictví soukromé osoby, jistě by se pro ně jednou otevřela dokořán cesta na západ, jak tomu bylo v případě většiny hodnotných veteránů. Pan Václav Kafka by jistě bez problému vystavil patřičné dobrozdání o tom, že monopost není pro uchování povědomí o historii naší země nijak důležitý a pracovníci PZO Artia by jistě zabezpečily prodej za dostatečně lukrativní cenu...
Jak to vlastně bylo s vývozem veteránů do zahraničí?
|
V 70. či 80. letech, tedy době státem řízeného vývozu historických vozidel do zahraničí, by se jistě našlo mnoho obchodníků na straně kupní i prodejní, kteří by dokázali uzavřít „oboustranně výhodnou smlouvu“ na prodej vzácného monopostu. Ačkoli byl v té době vývoz historických vozidel enormní, na prodej monopostu si naštěstí nikdo netroufnul.
Dle vyjádření představitelů NTM, dostalo NTM na počátku 90. let několik nabídek k odkoupení a to za velice závratné ceny. Logicky. Porevoluční nálada vždy přeje "oboustranně výhodným obchodům". Nejednalo se však jen o spekulativní vyjádření či o pouhou fámu? Důležité je, že tak bylo vedením NTM jasně deklarováno, že případné nabídky by nikdy nepadly na úrodnou půdu.
Příběh monopostu Mercedes-Benz W154 tak končí optimisticky. Spatřit jej na vlastní oči může každý kdo navštíví Národní technické muzeum v Praze.
Monoposty Mercedes-Benz W154 nebyly jediné vzácné závodní vozy nalezené na našem území. Dalším neméně zajímavým byl Mercedes-Benz W125 Rekordwagen, automobil, který 28.1.1938 s Rudolfem Caracciolou za volantem vytvořil dodnes nepřekonaný světový rychlostní rekord 432,7 km/hod na letmém kilometru na běžné silnici.
Informaci o osudech rekordního automobilu přinesl Jan Králík v životopisné knize Jaroslav Juhan – Život bez brzd, která přináší informace z bohatého a dobrodružného života automobilového závodníka Jaroslava Juhana. Z jeho pamětí plyne, že rekordní automobil byl odkoupen Juhanem a jeho kamarády od Sovětských vojáků v květnových dnech roku 1945. Automobil měl kompletní karoserii, ale značně nekompletní motor. Z Juhanovy garáže automobil záhy přesídlil k Juhanovu příteli Jaroslavu Hausmanovi. Posledním majitelem v Čechách byl automobilový závodník Jiří Pohl, který jej na přelomu 60. A 70. Let prodal do zahraničí. Jak píše Jan králík v knize Život bez brzd, k získání povolení k vývozu stačila jedna málo kvalitní fotografie s popisem „maketa závodního vozu“.
Dnes lze renovovaný Mercedes-Benz W125 Rekordwagen spatřit tam, kam bez diskuse patří. Ve firemním muzeu ve Stutgartu.
Je až s podivem, jak vášnivé emoce dokáže i po více než šedesáti letech vyvolat zmínka o „zrekvírování“ dvou monopostů Mercedes-Benz Antonínem Vitvarem. Pojďme zkusit zrekapitulovat známá fakta o tomto málo známém činu v článku
Ztracené Mercedesy
Jak to vlastně bylo s vývozem veteránů do zahraničí? Čtěte v pokračování...
Použitá literatura:
Internetové stránky NTM
Dobové časopisy Svět Motorů, Czechoslovak Motor Revue
Obchodník se sny, Miroslav Gomola, AGM
Jaroslav Juhan – Život bez brzd, Jan Králík, Grada
Antonín Vitvar – 20 let na Jawě a Nortonu, Jan Vitvar, Grada
Vývoj konstrukce závodních vozů, Václav Pauer, Grada
Materiály z archivu Michala Čtrnáctého
Archiv motoMagazínu
|
|
|
Podpořte MotoMagazín investováním do reklamy na jeho stránkách. Nabídněte své produkty širokému spektru zdejších návštěvníků. Nabízíme širokou škálu možností. Od obrazové reklamy, přes textovou až po PR články.
|
|
DISKUSE K ČLÁNKU
|
|
Provozovatel serveru nenese žádnou dopovědnost za obsah vložených příspěvků
|
| Zodpovězená témata (2/2): |
Strana 1 / 1 |
| | | Já jsem přesvědčen, že ve Stuttgartu znají přesně historii všech svých
monopostů... [Jirka 12] (29. 09. 2014) |  Kdo by měl zájem, může se dozvědět více. Stačí napsat.
http://www.mercedes-benz-classic.com/content/classic/mpc/mpc_classic_website/de/
mpc_home/mbc/home/history/archives_and_collection/company_archive.html [Jirka 12] (08. 10. 2014) | | To jistě ano, ale my ji neznéme. Nikde jsem nenašel, že by tato historie byla
prezentována. [Jiří Bartuš] (30. 09. 2014) | | Přidat odpověď (2) | | | Kto bol Vitvar,aké mal právomoci,keď mohol nacistom zrekvírovať-povedal by som
ukradnúť také vzácne autá,po vojne ich nemecko nezháňalo,neurgovali ich v
československu?,z toho ďalšieho mi vyplýva,že u druhého auta nešlo o žiadnu
výmenu za altu,ale o predaj do usa cez anglicko s kecami o výmene a many
skončili...? [tibisz] (23. 09. 2014) | Oba vozy byly po nějaký čas zcela jistě uloženy v Nové Pace v pobočce firmy
Daimler Benz, v místě bývalé přádelny Bohumila Schnabel. Tolik známá fakta.
V pokračování tohoto článku jsem se snažil nastínit situaci na počátku května
1945, kdy v Nové Pace a okolí vypuklo povstání. Nicméně z dosud známých faktů
však žádné jasné vysvětlení okolností zabavení monopostů neplyne. To, že byly
nalezeny v továrně Daimelr Benz právě 3. května 1945 mi přijde jako
nejpravděpodobnější, nicméně žádný důkaz k tomuto tvrzení nemám. Je samozřejmě
možné, že v okamžiku jejich zabavení se monoposty již v továrně Daimelr Benz
nenacházely, třeba byly naloženy na vagóny, nebo byly na cestě na nádraží či
kdekoli jinde. Pevně věřím, že jednou někdo dostatečně trpělivý, znalý místních
poměrů, dokáže tuto záhadu rozlousknout. [Jiří Bartuš] (23. 10. 2014) | | Já zase zaslechl od člověka, co se pohybuje mezi veteránisty že ony dva vozy
byly "zabaveny" z vagonu, když projížděli naše území. Údajně za to
měli padnout těžké tresty pro zaměstnance dráhy. To by vysvětlovalo proč jsou
kolem "zabavení" nejasnosti, kdo, jak, kam. Během války všichni
mlčeli a pak se styděli. Opakuji, bylo to tvrzení jednoho člověka. [Petr] (23. 10. 2014) | | Ano. To je pravda. [Jiří Bartuš] (30. 09. 2014) | | ... , cimz nejradeji argumentuji ti , kterym to vyhovovalo a nemaji z tohoto
obdobi ciste svedomi . [Martin Samson] (30. 09. 2014) | Historii nelze posuzovat dle dnešních měřítek. Tehdejší doba byla v mnohém
nenormální. Ostatně která doba byla a je normální?
Období těsně po II.
větové válce bylo hektické a i dnes po téměř 70. letech jsme svědky objevování
neznámých či utajených událostí z té doby. [Jiří Bartuš] (30. 09. 2014) | | Opravdu to vypada , ze zpusob jednani s temito vozy se opiral o
"pravo" nastolene pravnikem soudruhem Benesem , coz je ale ovsem (
mimo jine i ) hrozna sranda . [Martin Samson] (26. 09. 2014) | Toto je zajímavá informace.
Určitě by stálo za to zmapovat osudy
jednotlivých monopostů do současnosti. Pokud to tedy již nikdo neudělal.
Napřiklad v knize Obchodní se sny se píše o tom, že jeden monopost byl z
Rumunska odvezen jistým obchodníkem z USA nelegálně, protože legálně to prostě
bylo nemožné. [Jiří Bartuš] (26. 09. 2014) | Hezký článek a zajímavá historie tohoto speciálu.
Shodou okolností jsem
před čtrnácti dny navštívil NTM a tento GP Mercedes mne vždy zajímá a vůbec
historie ME před válkou.
Slyšel jsem, že Fa Mercedes - Benz, aby se vyhnula
rekvírungu všech závodních speciálů, tak některé jako (na papíře) odprodala
právě R. Caracciollovi, kterému to oficiálně nemohl nikdo sebrat, protože to
nabylo statusu jeho soukromého majetku. [Jirka 12] (23. 09. 2014) | Ukrást Němcům? To myslíte vážně? Němcům se nekradlo, ale zabavovalo! V zemi,
která s Němci kolaborovala, se to asi chápe tíž než u nás.
Snaha prodat
druhý monopost byla zcela oprávněná. V Evropě byl tento vůz nepoužitelný, natož
v naší zemi. Hodnota toho vozu v tehdejší době byla velmi diskutabilní. Němci
měli poválce jiné strosti než shánět po světě zabavené monoposty. [Jiří Bartuš] (23. 09. 2014) | | Přidat odpověď (9) | |
|
|
| Pouze pro založení nového diskusního tématu |
|
|
|
