Zákony a majitelé historických vozidel
Dne 1.1.1956 (v Pražském kraji již 1.4.1955) nabyl účinnosti výnos ministerstva dopravy o odrušení motorových vozidel. Veřejnost byla na tuto skutečnost předem informována reklamou zejména v tehdejších motoristických časopisech. Nově vyráběná vozidla, byla již delší čas vyráběna tak, aby přísnějším předpisů vyhovovala.
Vlastní odrušení většinou spočívalo pouze v doplnění vysokonapěťové koncovky neodrušené, za odrušenou s vloženým sériovým odporem. Případně výměnou svíčky neodrušené za odušenou.
Každý podobný zákon přinášející zpřísnění měl pochopitelně vliv na dnes námi nalezené veterány jež nalézáme bez výjimky s nepůvodními svíčkami či jejich koncovkami. Jiné škody nám naštěstí tento zákon nenapáchal.
Podstatně větší škody způsobil zákon ze 70. let minulého století o povinných technických prohlídkách, na základě jehož byla z běžného provozu vyřazena drtivá většina historických vozidel majících například drátem ovládané brzdy.
O tom, že mocným stéle něco není po chuti musí svědčí i současný zákon o provozu na pozemních komunikacích. Od 1.7.2006 nabyla účinnost té části zákona, která vymezuje pravidla pro ukládání registračních značek do tzv.
depozitu. Kdo nevložil registrační značky do depozitu před tímto datem, bude, v případě, že nedoloží provedenou technickou prohlídku, do jednoho (případně jednoho a půl roku) trvale vyřazen z evidence. Soudím, že tento zákon bude mít horší důsledky než panika s hromadným odhlašováním na počátku 90. let. Tehdy šlo totiž jen o zvýšené platby za povinné ručení.
Jaké další pohromy nás asi čekají v budoucnosti?
|
|
|
