 |
Co Sběrný dvůr schvátí, to již nikdy nenavrátí
Autor: Jiří Bartuš
Sběrný dvůr je pro většinu obyvatel měst místem, kde se lze s čistým svědomím zbavit přebytečného odpadu. Taktéž i já se snažím udělat nějaké to minimum pro přírodu tím, že se pokouším třídit odpad. Když už takto vytříděný odpad vezu do sběrného dvora nedá mi, abych nenakouknul do tajemného kontejneru v rohu. Zde se totiž ukládá kovový odpad. A ukládají jej tam lidé, kteří ve snaze rychle doma uklidit, nepřemýšlí nad nicotným ziskem, jenž by jim přineslo uložení odpadu do kovošrotu, volí nejsnažší řešení, jímž je je odvoz odpadu do sběrného dvoru.
Nemá smysl psát, jaký objekt mého zájmu položil vedle mne neznámý pán. Avšak smyl má zamyslet se nad následným sledem událostí. Rozhodl jsem se totiž onen předmět zachránit pro sebe. Zašel jsem tedy za vedoucím dvora zeptat se, za jakých podmínek bych si jej mohl odnést. Ne to nelze, to je vyloučeno. Uloží-li se cokoli do sběrného dvora, nelze to již odnést zpět! Jsou zde nainstalovány kamery a za takový prohřešek proti pravidlům nám hrozí výpověď. Chrlil ze sebe vedoucí, na mou snahu o argumentování kulturním dědictvím a poškozováním hodnot. Kapituloval jsem. Odcházejíce smutný k autu, jsem v duchu nadával na osazenstvo sběrného dvora dodržujícím striktně svá pravidla o kterých vím, že jsou v jiných městech právě zaměstnanci sběrných dvorů hojně porušovány.
Jaké z této příhody plyne poučení? Než odvezete kovový odpad do sběrného dvoru, pokuste se jej nabídnout jinde. Jistě se v mnoha případech najdou zájemci, kteří jej dokáží smysluplně využít v jeho původní funkci. A to je jistě ekologičtější než jeho energeticky náročná ekologická likvidace.
|
 |
|
|
