Ekologický poplatek za převod vozidla
Autor: Jiří Bartuš
Dědictví, které nám zanechalo krátké působení Strany zelených ve vládě a sněmovně, bude trápit obyvatele této země po mnoho dalších let. Pominu-li nehoráznost v nesmyslné masové podpoře fotovoltaických elektráren a hazardu s životním prostředím podporováním přimíchávání biosložek do pohonných hmot, je pro nás motoristy jedním z nejmarkantnějších pomníků zavedení ekologického poplatku při koupi ojetého automobilu nesplňujícím nejnovější normy.
Proč jsem proti tomuto opatření tak vysazený? Protože si myslím, že asi jako vždy, s ekologií jako takovou nemá nic společného. Ba naopak. Stačí se jen zamyslet nad tím, jaké důsledky ono nařízení s sebou nese a pro koho. V omezeném myšlení mnoha jedinců je starý automobil v provozu neekologický a je třeba jej nahradit vozidlem novým, splňujícím současné přísnější ekologické normy.
Jenže. Kolik kilometrů denně (ročně) asi najede takový starý automobil mnohdy využívaný jen a pouze na krátké vzdálenosti? Nepřijde vám divné, že automobily straší deseti let se jaksi potichu vytratily z našich dálnic a rychlostních silnic?
V naší republice je stále veliké průměrné stáří vozidel. Avšak nikdo se již nezamyslí nad tím, jaká je jejich struktura ve vztahu k najetým kilometrům. Pokud by někdo našel odvahu zajistit si takovou studii, jistě by se divil. Staré auto tím, že je minimálně využíváno, může představovat menší ekologickou zátěž než nové zbytečně používané každý den na stovky kilometrů. Nehledě na to, že častější obměna vozidel vede ke zbytečné ekologické zátěži již během výrobního procesu.
Já pevně věřím v dobu, kdy o ekologii začnou rozhodovat racionálně myslící lidé. A ne ti, jenž brázdí naší zemí dnes a denně sem a tam, sami, ve svých automobilech původně určených do lehkého terénu.
Trápily obdobné problémy motoristy i v minulosti?
Vybráno z časopisu Svět motorů roku 1955.
| 
