PF 2007
Vážení čtenáři
Rád bych se s Vámi na konci roku podělil o jeden nahořklý zážitek, který mě tak trochu donutil k zamyšlení. Mám za to, že Veteranforum a MotoMagazín čte zájmová obec sběratelů a milovníků technických starožitností.
Život většiny z nás se štěpí do, řekněme, tří zásadních okruhů. Prvním je rodinný a společenský život, dalším je práce a poslední, co nás spojuje je jakýsi čas který věnujeme sobě a svým hobby. Během života svůj čas v různém poměru dělíme mezi tyto zásadní okruhy a to v čem vynikáme je do jisté míry dáno tím, kolik času tomu obětujeme. Jinými slovy, otcové mladých rodin, nebo nezaměstnaní těžko zrenovují dva předválečné čtyřtakty každý rok, zatímco zámožný sběratel, nebo obchodník veterány má možnosti jiné.
Má story pojednává o prolnutí hobby a společenského života. Jedna moje kamarádka mě kdysi na návštěvě provázela hospodářskou částí jejich mlýna. Povzdechla si, že v podkroví si nemůže zřídit ateliér. Byla už skoro tma, ale oko vášnivého vetešníka rozpozná i v hromadě harampádí něco co kdysi čadilo a jelo. Ostatně - posuďte sami podle obrázků.
Bohužel tahle část nemovitosti i vší té veteše patří strýci, který nemá s jejich rodinou dobré styky. Vlastně vůbec žádné a to ani se svojí vlastní. Nechci soudit jak moc dobrovolně se vzdal výše popsaného rozvrstvení života, který většina společnosti vyznává. Nezbývá, než respektovat jeho rozhodnutí a smutně si prohlédnout co všechno tam čeká na svůj další osud.
Možná se ptáte proč Vám o tom píši. HappyEnd se protentokrát nekoná, ani příběh s ponaučením, takové věci se prostě dějí. Nezbývá, než se utěšit tím, že většina veteránů zraje jako víno, to ovšem nepodléhá ropnému diktátu.
Přeji všem zapáleným a slušným veteránistům pěknou sezónu 2007. Jindřich Huba
P.S. Pro případné supy. Nepokoušejte se mě prosím kontaktovat, raději někomu udělejte radost.
| 
