Nafta patří do kamen. Tento argument byl často zmiňován motoristy v době, kdy došlo k mohutnému rozvoji dieslových motorů u nás, který souvisel se zavedením motorů TDI v automobilech Škoda Octavia. Jenže TDI motory dokázaly onu letitou nedůvěru většiny českých motoristů v dieslové motory v osobních automobilech zlomit. Dnes je toto téma opět otevřené. Jenže dokážete si představit kamna se vstřikováním SCR a komínem doplněným filtry prachových částic?
Trocha /ne/ekologie nikoho nezabije
Autor: Jiří Bartuš
K napsání tohoto článku mě inspirovaly bouřlivé reakce u článků přinášejících informace o článku známého motoristického novináře Jeremy Clarksona v britských The Sunday Times, ve kterém Clarkson, svým osobitým způsobem, reagoval na kauzu "podvodného software" v automobilech koncernu Volkswagen, přičemž nijak nešetřil kritikou ekologů a zákonodárců a v podstatě se automobilky otevřeně zastal.
Jak může tento člověk, který ví o autech jako málo kdo, tvrdit takové věci, které jsou v přímém rozporu s tím, co tvrdí politici a jejich přisluhovači, kteří je navíc přetavují v zákonné normy? Vysvětlením je, že si Jeremy Clarkson i po mnoha létech v branži dokázal uchovat zdravý rozum.
Celá kauza má mnoho rovin a nemá cenu vše dokola komentovat. Nedá mi však, abych se nepozastavil alespoň nad některými méně probíranými aspekty kauzy.
Jen těžko lze vysvětlit neuvěřitelně nemotornou reakci Volkswagenu v médiích na vlnu obvinění z podvádění při měření emisí. Z mediálních prezentací není cítit žádnou snahu o vyřešení vzniklé krize tak, aby z toho vyšel koncern Volkswagen alespoň se vztyčenou hlavou. Jaké PR managery zaměstnává a za co je platí? Tato nemotornost napáchá v našem přemedializovaném světě více škod než kdyby se řídili osvědčeným heslem z jiné branže - zapírat, zapírat, zapírat – podobně, jako to dělají ostatní výrobci.
Každý, kdo kdy sledoval provoz aut před sebou musí moc dobře vědět, že i nejmodernější automobil, tedy automobil který splňuje předepsané normy, dokáže pěkně zakouřit. Čistotě dýmu vypuštěného při přechodovém režimu motoru nemůže věřit ani sebe více zarytý ekolog. Každý automobilový motor se za chodu musí vyrovnat s mnoha nestandardními režimy, špatnou kvalitou paliva počínaje a nesprávným zacházením konče, a v tom případě jde, a musí jít, ekologie stranou.
Rozumný hospodář by si měl udělat analýzu reálného stavu a na základě té korigovat zákony a normy. Toho ale nečekejte od zákonodárců a jejich přisluhovačů, pro něž je lepší nechat si udělat aritmetické průměry z laboratorních testů, které nemají nic společného s realitou. Ta totiž žije v čase a absolutních hodnotách, přičemž je až příliš snadné uhodnout, které automobily, či obecně dopravní prostředky, zatěžují životní prostředí více.
Pevně věřím, že kdyby do ekologických norem nezasahovali hlupáci a kdyby zároveň lidé opravdu chtěli, nebo byli nuceni, šetřit, tak již dávno jezdíme v autech se spotřebou 3 l a tím i s minimálními emisemi, myšleno emisemi, které z auta vyjdou během reálného provozu. A to stéle hovoříme jen o automobilech. Jaký je jejich procentuální podíl z celku ve kterém jen co se týče dopravních prostředků musíme započítat i letadla, lodě a vlaky?
A jak to vše souvisí se zaměřením MotoMagazínu? Na MotoMagazínu se zabýváme historickými vozidly, kterým velmi často jde z výfuků těžko definovatelná směs exhalací. Ale i přes to si troufám tvrdit, že právě majitelé historických vozidel mohou sloužit jako vzor pro ekologické aktivisty. Historická vozidla totiž neslouží k dennímu zbytečnému užívání. S historickými vozidly se jezdí minimálně, čímž i jejich negativní přínos k zamoření životního prostředí je minimální. A navíc. Historické vozidlo zatížilo životní prostředí během své výroby a dále již nebude, protože jej nikdo nebude chtít recyklovat, ani nahrazovat novým, větším, výkonnějším. Zamysleli jste se někdy na tím?
|
