Čezeta Amerického Námořnictva
aneb český stroj ve výzbroji US Navy
Autor: Pavel Karásek
Ve třinácti letech jsem se poprvé setkal s motocyklem Jawa. Byl to Pionýr z roku 1957, kterého mám dodnes. Už tehdy jsem si značku Jawa ČZ zamiloval a časem do mé sbírky přibyly další stroje. Řízením osudu jsem se v roce 2000 dostal do USA, kde žiju dodnes. Neměl jsem ani potuchy, že se Československé stroje do USA běžně vyvážely a prodej v Americe ze začátku celkem prosperoval. Jakmile jsem se v USA usadil, zjistil jsem, že se zde dají koupit staré Jawy a Čezety, které v některých případech vypadají úplně jinak, než klasické Jawy určené pro domácí trh. A tak jsem začal tyto vskutku zajímavé modifikace českých strojů sbírat.
Před pár měsíci mě kontaktoval kamarád, že má doma starou Čezetu 125 ( tedy jak jí tady říkají – SííííZíííí ). Tak jsem ho poprosil aby mi poslal fotku, že se podívám co to vlastně má. Byla to vývozová 453 z roku 1962. Odlišností byl plytký přední blatník a řídítka s hrazdou. Chyběl zadní blatník a podle informací byla prorezivělá nádrž. Tak jsme se dohodli na ceně a já tu motorku vzal.
Jakmile Číza dorazila ke mně domů, začal jsem ji prozkoumávat. První co mě zaujalo byly nálepky na předním levém tlumiči. Znak US NAVY a expirační štítky s nápisy NAS. Naval Air Station (NAS) jsou letecké základny Amerického námořnictva. Štítky pocházely ze základen Point Mugu a Los Alamitos. Ihned jsem začal pátrat co se na těchto základnách dělo v šedesátých letech. Na internetu jsem našel celkem dost informací a zjistil jsem že obě základny byly velmi aktivní. Point Mugu byla základna, kde se testovaly různé druhy raket a Los Alamitos, která byla zřízena v roce 1942 jako výcviková základna pro stíhací piloty, slouží stále pro výcvikové účely námořnictva a armády. Zajímavostí je, že v roce 1957 Major John H. Glenn vytvořil rychlostní rekord v transkontinentálním přeletu Ameriky z Los Alamitos v Californii do NAS Floyd Bennett Field v New Yorku. Přelet s průměrnou supersonickou rychlostí trval pouhé 3 hodiny 23 minut a 8 sekund.
V té době sice moje ČZ 125 – 453 u NAS ještě nesloužila, nicméně už za pět let byla námořnictvem zakoupena jako motocykl usnadňující cestování po základně operačnímu personálu. Podle toho co se mi podařilo zjistit, bylo zakoupeno celkem pět CZ motocyklů. Nicméně se nepodařilo dohledat osud zbývajících čtyř. Podle emailu, který jsem získal od historika US Navy se spotřební materiál po odsloužení odpovídající délky služby odesílal do tzv. surplus skladů, kde bylo možno materiál odkoupit. Takový osud postihl pravděpodobně i moji Čízu.
Vraťme se ale zpět k motocyklu. Jak jsem psal, chyběl na ní zadní blatník. Tento jsem obratem nalezl na internetu. Byl v originálním stavu s černou barvou, kterou jsem akorát vyčistil a jemně vyleštil. Dalším překvapením byl nález identifikačního čísla na masce světla. Tohle číslo bylo z neznámých důvodů přestříkáno černým sprejem. Všimnul jsem si přestříkaného místa a protože jsem chtěl zachovat originální barvu, začal jsem masku leštit. Jaké bylo mé překvapení, když se při leštění začaly objevovat číslice. Podle historika US navy, s kterým jsem si dopisoval, se jedná o tzv. bureau number , tedy evidenční číslo majetku.
Celý motocykl jsem rozebral a pořádně vyčistil. Zachovalé jsou i originální Barum pneumatiky. Jediný větší problém byl s palivovou nádrží. Byla prorezivělá a nespočet malých dírek jí nedával velké šance že bude ještě někdy sloužit. Nicméně jsem se rozhodl dírky zalepit epoxidem a nádrž vylít barvou na nádrže. Boky nádrže jsem byl nucen nastříkat stříbrnou barvou, protože několik dír bylo právě v těchto místech. Černá barva na nádrži je tedy zachovalá originální.
Celý motocykl po vyčištění prokoukl a musím přiznat že jsem si ho zamiloval. Při nastartování motoru není slyšet žádné rachocení či zvonění klikovky. Motor má krásný zvuk a motorka pěkně táhne. Je to zvláštní pocit prohánět se na stroji, na kterém jezdili třeba piloti nadzvukových stíhacích letadel.
|
