Pátrání v historii lidového vozítka Motorex
|
|
Aktualizováno 25.1.2008
|
24-25.11.2007 Pátrání ve Strakonicích po couvátku
Na víkend 24.-25.11.2007 jsme naplánovali cestu do Strakonic, kde podle indicií měly být 3 možné cesty k informacím o prototypu vývojové dílny Velorexu. Protože cesta to byla dlouhá (pro mě vlakem 318 km = 6 hodin a zpátky to samé!), studoval jsem si cestou mapy a místa kam půjdeme. Dvě vozítka už jsem vypátral (výrobní číslo 2 a 5) a protože ve Strakonicích má být kompletní stroj s technickým průkazem prototypu č. 5, jsem opravdu zvědav co se podaří objevit ...
Před příjezdem do Strakonic jsem se telefonicky spojil s člověkem, který mi slíbil vozítko ukázat. Naštěstí byl mobilní (přijel si pro mě k vlaku autem) a tak nebylo nutno šlapal do nedaleké obce pěšky. Tam - ve stodole u nějakého kamaráda - jsem ho uviděl! (foto č. 1). Podle popisu by měl být technicky v pořádku, i když působil podobným dojmem jako vozítko z Chocně. Zajímal jsem se samozřejmě o výrobní číslo v motorovém prostoru, ale nebylo možno z tmavého koutu vyjet (bránily balíky slámy) a tak jsem pátral při osvětlení bleskem z foťáku marně. Když jsem to později konzultoval s jedním pamětníkem, řekl mi že se výrobní čísla na vozítka nevyrážela vůbec. Ovšem prototyp č.5 ho má, takže - kde je pravda?
Radost mi udělal motor - je to prototyp stejný s výrobním číslem 2, ale prý plně funkční! (foto č. 2). Zcela netradiční koncepce ležatého motoru (prý obsah 350 cmł), dynamostartér později používaný ve Velorexech a zajímavé chlazení vpravo. Provozovatel tohoto vozítka vlastní dokonce i náhradní kartery, hlavu i válec (foto č. 3)! Vnitřní pohled do vozítka (foto č. 4) ukázal zvláštní vnitřní konstrukci, na kterou byla napasována laminátová karosérie (dle pamětníka z HK vyrobená v Karviné, v prvním závodu který u nás uměl tehdy zpracovávat laminát). Na dveřích jsme nenašli žádnou stopu po nápisku Motorex či Jawa mobil, pedály jsou speciální a naprosto shodné u všech Motorexů co jsme objevili a na levém podběhu je klasický spínač zpětného chodu (foto č. 5), velorexářům dobře známý (předpokládám ovšem, že to je zásah kutila).
Zřejmě k nám pojal vlastník vozítka důvěru, neboť ze stodoly nás odvezl rovnou do své garáže i sklepa - tam byla možnost prohlédnout si hotový poklad: čalounění, okrasné lišty, všechny komponenty sedadel, prostě - paráda (foto č. 6 a 7 ). V bytě jsme pak doladili všechno ostatní - knihu, dotazník, další Motorexáře apod.
V této souvislosti musím zmínit ještě jednu věc. Jak mohou být informace zkreslené a může se to stát každému ne jen novinářům! Majitel jednoho Motorexu mi asi před rokem při povídání řekl tuto větu: Josef ze Strakonic v něm taky jezdil. Já pochopil, že Josef ze Strakonic měl další vozítko Motorex. Když jsem se na pana Josefa teď zeptal, bylo mi řečeno, že vlastnil právě to vozítko, u kterého jsme odpoledne stáli! Jak může dvojsmyslně znít jedna a táž věta! Po dalším povídání jsem zjistil, že všechny indicie směřují jen k jednomu vozítku a vypadalo to, že už nemám co ve Strakonicích objevovat!
Že je to jinak jsem ovšem zjistil až druhý den ...
V neděli mi nedalo spát to, že je tu jen jedno vozítko a tak jsem zavolal pamětníkovi, který mi řekl tu větu o Josefovi. A ejhle - bylo mi řečeno, že pan Josef měl vozítko celé šedé! Ale stroj ve stodole je evidentně krom základní barvy červený! Nedbaje nepřízni počasí nás nohy nesly přes celé Strakonice pátrat po člověku, co zřejmě také vlastnil Motorex.
Promočení na kůži (foto č. 8) jsme dům našli a ... nikdo neotvíral! Nevzdali jsme to, pátrali v sousedů a povedlo se - zjistili jsme kontakt na dceru pana Josefa! Zazvonili jsme a překvapili paní otázkou: Nejezdil Váš tatínek v Motorexu? Zavrtěla záporně hlavou a tak jsem vytáhl v zoufalství svou složku s fotkami: Jo, vy myslíte couvátko!?! Ano, to měl. Povedlo se! Našli jsme ve Strakonicích toho správného pana Josefa! Nebyl sice doma, ale dostali jsme na něj tel. kontakt - což nám stačilo, neboť jsme v dešti museli utíkat na vlak domů ...
Závěrem zajímavost: snad každý majitel, kterého jsme dosud potkali, říkal Motorexu couvátko...
17.12.2007 HANEL a MOTOREX
V rámci sbírání materiálů do připravované knihy vozítka VELOREX jsem se společně s mým kameramanem (není můj, jen mi pomáhá) vyrazili za člověkem, který by měl znát něco víc o historii vozítka Motorex. Ozval se nám totiž jeho syn (díky článku o Motorexech zde otištěném) a domluvili jsme se, že natočíme s jeho tatínkem rozhovor na kameru.
Nedaleko Dobrušky nás čekalo srdečné přivítání a po takové malé přestavbě jedné místnosti (filmařina to je věda) jsme se ponořili do historie – pan Ing. Miloš Hanousek (narozen 1922) jako bývalý učitel na průmyslové škole uměl báječně povídat. Ale nezačali jsme hned u Motorexu, protože tento pán byl jedním z konstruktérů ještě jednoho vozítka…
První vozítko, na kterém dělali ve spolupráci s Janečkem v Kvasinách, se totiž jmenovalo HANEL (HANousek a EhL - foto č. 1). Karosérii na něj dělal pan Ehl a toto vozítko bylo přihlášeno i na výstavu vozítek v roce 1948 (www.feudal.cz/lidovky/html/17.htm) pod jménem HANEL 500, protože do něj plánovali speciální motor o obsahu 500 ccm. Z toho sešlo a jak je vidět na fotografii č. 2, použili do něj klasický motor JAWA 250 ccm a později JAWA 350 ccm. Podnik JAWA v Praze zkonstruoval dokonce i speciální motor dvouválec 400 ccm s vlastním speciálním chlazením a dynamostartérem (dochovaly se minimálně dva tyto motory). Tento stroj se bohužel výstavy nezúčastnil, protože ho konstruktéři nestihli dokončit.
S vozítkem HANEL šli za panem Josefem Sodomkou se smělým plánem na malovýrobu, ale ten jim řekl, že v malovýrobě nemají šanci a udělal jim návrh na Motorex. Tou dobou se stal novým předsedou v. d. Velorex v Hradci Ing. Krečmer a ten přišel s tím, že by měl mít VELOREX i nějakou vývojovou dílnu. Tak vznikla v roce 1953 z bývalé tkalcovny v Dolech u Nového Hrádku nedaleko Nového Města nad Metují dílna pro vývoj vozítek Velorex. Velkou zajímavostí je, že kromě klasických tříkolových jim pořídil předseda družstva i další 4 vozítka: Mercedes, Gogomobil, 4 místný Zündap a Isettu (foto č. 3 a 4).
Ing. Hanousek v té době učil na průmyslové škole v Novém Městě nad Metují (s úvazkem 19 hodin týdně) a na vedlejší pracovní poměr chodil právě do vývojové dílny, kde byl vedoucím. Ze vzpomínek vyplývá, že se v Dolech udělalo 9 funkčních podvozků na vozítka Motorex a první prototyp prošel opravdovým vývojem do každého detailu (další už byly dělány ve stylu co dům dal). Hybnou silou byl úředník vedení družstva Láďa Balaš. Podvozek se na karosování odvezl do Sadské u Poděbrad (tam už si to hlídal Sodomka). Zajímavostí je, že karosárna neměla žádnou dokumentaci, a tak karosérie na Motorex vznikala jen podle modelu (foto č. 5)!
Vozítko než šlo na karosování prošlo zatěžkávacími jízdami, kdy najelo asi 50 tisíc km většinou mezi Dobruškou a Masarykovou chatou (i v zimě - foto č. 6). U Motorexu se ale dbalo hlavně na konstrukční jednoduchost, takže první prototyp měl zpočátku pohon řetězem jako u klasické tříkoly, dokonce i výklopný volant (který viděli u Isetty) do Motorexu pro jeho složitost nepoužili.
S prvním prototypem se začalo oficiálně jezdit v roce 1956 (snímek č. 7 u čerpací stanice). Protože v té době si žádný podnik nevzal na triko, že jeho značka bude terčem posměchu, místo Velorex použili pro toto nově vznikající vozítko název Motorex (jak ukazuje štítek na dveřích u foto č. 8). Oficiálně prý byly vyrobeny 2 prototypy ve vývojové dílně, na vyrobených podvozcích ovšem vzniklo prototypů celkem minimálně 5 (poslední dva už s laminátovou karosérií pravděpodobně dělanou přímo v Jawě – proto dostalo toto vozítko i název Jawa mobil). Každopádně toto vozítko budilo zasloužený obdiv, což dokazuje fotografie č. 9.
Pro fajnšmekry ještě tři zajímavosti: jednou je že v Dolech měli k dispozici jeden tříkolový valník, druhou že také ve tříkole se zkoušel prototyp motoru Jawa 400 ccm (jezdil s ní pan Baláš -ve své době ujížděl s touto tříkolou i papalášfáru Tatra 603 a pánové co v ní jeli nechápali jak je to možné…) a třetí je, že první prototyp neměl zpátečku a tak když někde zaparkovali předem, přihlížejícímu davu demonstrovali lehkost vozítka tím, že ho klidně rukou vytlačí z řady stojících vozidel ... a pak jen nastartovali a odjeli ...
Vývoj na Dolech u Nového Hrádku se zastavil současně s výrobou tříkolových Velorexů, poněvadž od té chvíle na něj nikdo nedal ani korunu.
27.10.2006 Jawamobil - Motorex
Na výsledky pátrání po historii vozítek Jawamobil - Motorex zareagoval Oldřich Karas, jenž dodal k doplnění několik fotografií prototypu číslo 1. Fotografie pocházejí z alba produkce firmy Jawa z roku 1957. Album je součástí jedné soukromé sbírky.
2.7.2006 Jawamobil - Motorex
Pátrání po historii vozítek Motorex pokračovalo v neděli 2.7.06 v Chocni. Předem domluvená návštěva ukázala, že toto vozítko mají v rukou velice šikovní a přátelští chlapíci. Nejen že nám vozítko do všech detailů ukázali, ale dali nám kontakt i na dalšího človíčka, který se různými vozítky zaobírá. Ale nepředbíhejme ...
Jawamobil (nebo také Motorex - jak je to správně zatím řešíme) z Chocně působí vcelku zachovale (obr. 1) a má naštěstí i střechu nad hlavou, takže netrpí přírodními vlivy.
Prvním co jsme řešili bylo výrobní číslo 5, které je naštěstí jasně vyraženo na základním rámu (obr. 2).
Ze získaných informací byly karosérie prototypů číslo 4 a 5 laminátové (což tento stroj potvrzuje) a paradoxně byly tyto pravděpodobně poslední prototypy svého druhu na pohled hůře vybaveny než první Motorex.
- směrová světla má pouze naboku u bočního skla, zatímco první prototyp je měl i pod světlomety vepředu
- z výroby šel celý v tmavější šedé barvě, kdežto první prototyp byl dvoubarevný
- odklopná zadní část má odlišný tvar od prvního prototypu, respektive odklápí se v jiném místě
Porovnání prototypů je nejlépe vidět na obr. 3. Zmátlo i autora knihy o automobilech Jawa z roku 1989 (PhDr. Jan Králík, Jawa, Autoalbum, 1989), který automaticky předpokládal, že ten na pohled hezčí stroj je mladší a propracovanější. Bohužel tyto skutečnosti přinesly také otázku, zda nebyla nejprve vyrobena základní šasi a potom až porůznu karosérie, nebo zda nebyl např. prototyp číslo 5 postaven dříve než prototyp číslo 2. Dále proč v některých prototypech je motor JAWA s diferenciálem a v některých speciálně zhotovený motor ČZ? Skutečnost je zřejmě více odrazem tehdejší rozpolcené doby než prezentovaného dokonalého socialistického plánování.
Nyní přijďme k detailům. Pohled do kabiny (obr. 4) ukazuje na umístění pedálů, pod kterými je řízení a jeho táhla jsou pod trojúhelníkem v podlaze. Majitelé již mají připraveny i závěsy kol (obr. 5), ale renovační práce se musely zastavit na složitém problému - diferenciálu připevněném na motoru Jawa 350. Povedlo se sice sehnat nějaká možná schémata tohoto zařízení (obr. 6), ale vyrobit jej není snadné. Nebo snad ano? Nenašel by se někdo, kdo by byl ochoten se do výroby diferenciálu pustit a tím velice pomohl v renovaci tohoto jedinečného vozítka?
Jak vypadal tachometr v prvním (obr. 7) a pravděpodobně posledním pátém prototypu (obr. 8) můžete porovnat sami. Pomohlo by nám, kdyby se ozval někdo kdo ví, z jakého přesně stroje je použit. To, že se tvůrci Motorexu inspirovali u BMW Issety, je jasné asi každému. Ale co s názorem, že přední dveře českého vozítka jsou přesné kopie ze dveří Issety? Zatím vypadá tato teorie nevěrohodně - nebo snad máte někdo snímky jak vypadaly dveře u všech druhů Isset? Případně nevíte z čeho je použit zámek a klika (obr. 9)?
Jednou z posledních nezodpovězených otázek, která se může jevit jako nepodstatná, ale pro renovátory má význam zásadní, je otázka dochvaného nápisu Jawa. Používal se tento nápis (obr.10) na nějakém jiném vozidle vyrobeném v Jawě, nebo byl vytvořen pouze pro vozítko Motorex?
Viděli jste na nějakém stroji použita tato kola (obr. 11)?
Jak již bylo zmíněno, majitelé pátého prototypu vozítka Motorex byli velice ochotní a zkontaktovali nás i s jedním sběratelem informací o vozítkách u nás vyrobených a tak jsme se vypravili i k němu. Ale o tom až zase příště.
1.6.2006 Jawamobil - Motorex
Po několikaletém pátrání se nám podařilo získat kontakt na člověka, který má vlastnit vozítko Motorex, vyráběné ve vývojovém středisku Doly u Nového Hrádku. U při telefonickém kontaktu jsme se dozvěděli, že tam dotyčný i pracoval, takže jsme s napětím čekali, co výprava za tímto člověkem přinese. Jak po stránce dokumentační, tak zda vozítko Motorex uvidíme.
Při příchodu k rodinnému domku jsme byli překvapeni ohromným množstvím věcí kolem domu. Mé oči nestíhali vstřebat co vše se tam nachází (obr. 1 - najdeš záď vozítka?). První překvapení na sebe nenechalo dlouho čekat. Vozítko je nepojízdné a zaházené spoustou různých věcí, od nádrží přes svářečku, výfuky atd. (obr. 2). Je to právě ten stroj, který je možno spatřit v dokumentárním cyklu Takový jsme byli my, dobří rodáci v části Dárek pro Stalina (je tam mimochodem vidět i Velorex), ale již při natáčení jej museli filmaři za sebou tahat na laně.
| 1 |
 |
2 |
 |
Zklamání z vozítka rozdělaného na součástky (nevěřím že ještě někdy bude jezdit) vystřídalo překvapení nad některými součástmi. Zejména vysoká úroveň zpracování pedálů (obr. 3) a naprosto unikátní motor ČZM 350 s ležatými válci, dynamostartérem (rok výroby přibližně 1956) a diferenciálem přidělaným přímo k bloku motoru (obr. 4). Právě tento diferenciál je momentálně ve stádiu úprav, takže na jeho broukání si budeme muset ještě počkat?!
| 3 |
 |
4 |
 |
Dalším překvapením bylo, že dotyčný člověk mluvil o vozítku jako o Jawamobilu a přitom na dobovém modelu (obr. 5) i dobovém snímku (obr. 6) je jasný nápisek na kapotě Motorex. Bohužel jsem v přívalu nových informací zcela zapomněl poptat se na technický průkaz, takže otázka názvu stroje zůstává nezodpovězena. Naší teorií je, že jde o vozítko postavené na zakázku od firmy Jawa na lidový automobil a tak tomu Jawamobil říkali pracovně. Ale kde je pravda?
Zcela v šoku jsem byl nad tím, když mi majitel ukázal dva modely - model Motorexu, který jsme dříve znali jen z jedné černobílé fotografie (obr. 7 a 8) a model čtyřkolového valníčku vyrobeného později pod názvem Velorex 435-D (obr. 9 a 10). Získal je někde na cestách a myslím si, že jsou tím zachovány úžasné doklady o postupu výroby vozítek v Dolech na Novém Hrádku. Dále jsme společnými silami částečně doplnili jména na dobové fotografii právě z vývojové dílny (obr. 11). Nyní nezbývá než sehnat co nejdříve co nejvíce pamětníků, kteří by doplnili osu toho, v jakém období se tam co vyrábělo.
A jak to tedy bylo s vozítka Jawamobil - Motorex? V roce 1955 vznikl v dílně pana Sodomky již zmiňovaný model a v roce 1956 byl postaven první prototyp (obr. 6, 12, 13). Poté byly zhotoveny ještě dvě další vozítka z plechu (z nichž jedno bylo vypolstrováno a dělalo předvádění jízdy a druhé bylo jen spartánsky vybavené) a nakonec dvě z laminátu (na první pohled naprosto shodné). Protože se výroba těchto vozítek přesunula přímo do Jawy (kdy přesně nevíme a to je další věc na zjišťování), bude asi těžké vypátrat kde se ostatní nyní nachází.
| 12 |
 |
13 |
 |
Ale jedno - to plechové, spartánsky vybavené – je dodnes na světě (dnes bohužel nepojízdné). Můžeme na něm vidět úpravy z dob minulých - střecha byla protažena o cca půl metru (obr. 14 a 15), plech u motoru se neodklápí celý ale jen částečně, zadní lampy jsou jiné, no prostě - co bylo, to se tam dalo. Majitel se při diskusi zmínil i o tom, že vozítko BMW Isseta mělo patentované odklápění volantu a tak ho v těchto vozítkách nemohli použít. Závěrem dodal ještě jednu zajímavost. Fotografii Elišky Junkové u právě jeho vozítka (obr. 16).
Co napsat závěrem? Celodenní výlet přinesl své ovoce a také další nezodpovězené otázky. Pokud vás cokoli zajímá, nebojte se klást nám dotazy. Věříme, že časem se nám podaří je objasnit. My za ně budeme vděční a vy tak pomůžete jednak s knihou o vozítku Velorex, tak i ke zmapování historie vozítka Motorex.
|
|
|
Podpořte MotoMagazín investováním do reklamy na jeho stránkách. Nabídněte své produkty širokému spektru zdejších návštěvníků. Nabízíme širokou škálu možností. Od obrazové reklamy, přes textovou až po PR články.
|
|
DISKUSE K ČLÁNKU
|
|
Provozovatel serveru nenese žádnou dopovědnost za obsah vložených příspěvků
|
|
| Nezodpovězená témata (3/3): | | Dobrý den, nevím, jestli už Vám někdo na Vaše otázky odpověděl, ale alespoň něco
málo co vím: tachometr na snímku 7 je od fy Jaeger a pochází z Renaultu 4 CV
(dovážel se k nám v té době). Ten další tachometr nevím, ale bude taky z
nějakého malého vozu, možná Fiat 500/600 - tuším, že tam byl podobný. Ten nápis
byl asi dělán speciálně pro Motorex, jako fanda Jawy a majitel Péráka jsem ho
ještě nikde neviděl. Kola jsou mi také povědomá, tuším, že podobná používal Žuk
nebo Warszawa, ale jistě to nevím. Tak snad alespoň ten tachometr Vám snad
pomůže. Zdraví Honza Adamec.
[Jan Adamec] (24. 10. 2016) | | Několik fotek couvátka je také ve fotoarchivu ČZ.
[H.] (14. 11. 2012) | | "Velkou zajímavostí je, že kromě klasických tříkolových jim pořídil
předseda družstva i další 4 vozítka: Mercedes, Gogomobil, 4 místný Zündap a
Isettu (foto č. 3 a 4)."
Nevim. Zundapp je od roku 1957...a
Mercedes neni vozitko, nemyslil Messerschmitt ?
[Eddy] (02. 05. 2011) |
|
|
| Pouze pro založení nového diskusního tématu |
|
|
|
