Kampaň Stop zbytečným renovacím
Ještě na počátku devadesátých let minulého století, nebylo obvyklé, že by někdo Velorex udržoval a provozoval v původním stavu jako historický a jedinečný objekt sběratelského zájmu. Většina majitelů si jej přizpůsobovala k potřebám každodenního provozu ve snaze, přiblížit jej co nejvíce z hlediska uživatelského komfortu osobním automobilům. Nakonec i v solnické opravně mnohdy nabourané a zkorodované rámy Oskarů – nezřídka i těch z první série vyměnili za rám aktuálního modelu. Na prvních srazech Velorexů byla také nejvíce ceněna různá vylepšení a nevratné zásahy, kterými se účastníci setkání chlubili navzájem. Kdo by však tehdy v čerstvých osmnácti s ještě mokrým řidičským oprávněním nechtěl mít místo dýchavičného stroje ostrý sporťák nebo letadlo….
Dnes je situace samozřejmě jiná. Velorex již není jen opovrhovaným „přístrojem“ v němž každý vyznavač starých strojů viděl dříve jen změť trubek a potrhané hadry udržované ve výrobě kuriozně ještě v sedmdesátých letech jen z nouze a nedostatku. Tříkolky se stávají vítaným zpestřením i prestižních veteránských akcí. Pokud nejde o stroje s podivnými malůvkami na plachtách, ale o Velorexy a Oskary ve standardu původní výrobní specifikace bývají všemi obdivovány. Když je pak takový stroj v původním stavu včetně koženky a prošel jen konzervačním zásahem, neujde pozornosti a obdivu i mezi odbornou veřejností.
Zaměřme se proto právě na takové stroje, u nichž je renovační zásah nadbytečný a jejich nálezový stav umožňuje jejich další provoz a užívání z pohledu historického vozidla. Nejvíce ceněny jsou pak stroje, u nichž se dochovala původní povrchová úprava – lak i koženka. U takových strojů by byla nevratným negativním zásahem i výměna potahu, když mnohdy stačí citlivá náhrada jednotlivého dílu z jiného stroje či záplata nebo opatrná výměna ok a turniketů.
V Technickém kodexu FIVA je historické vozidlo definováno jako "mechanicky poháněné silniční vozidlo, které je minimálně 30 let staré, které je uchováváno a udržováno v historicky věrném stavu, které není užíváno ke každodenní přepravě a které je z těchto důvodů součástí našeho technického a kulturního dědictví." K takovým strojům patří především exponáty dochované jako zcela původní a funkční.
Abychom nezůstávali se svými snahami o zachování původnosti osamoceni, citujme s laskavým svolením renomovaného autora novináře a veteránisty Jana Čejchana úryvky z jeho článku v časopisu Motoxpress a z jeho závěrečné práce studia konzervátorství:
Každý se pochopitelně snaží o pořízení co nejatraktivnějšího stroje a někomu se i dnes ještě podaří čirou náhodou objevit unikátní kus. Zejména v tom případě jsou nezbytné alespoň základní vědomosti o správném přístupu k historickým vozidlům, chápaným jako technické památky. Nikdo učený z nebe nespadl a mnoho začátečníků později litovalo některých svých zásahů, kterými sice zkrášlili nebo zpojízdnili svého veterána, přitom jej ale hrubě a nevratně poškodili.
Historické vozidlo je autentickým zdrojem informací o úrovni technických možností jeho výrobce a o tvůrčích schopnostech konstruktéra nebo konstrukčního týmu. Promítnutí dopadů dostupných moderních technologií a restaurátorova estetického cítění do výsledku jeho práce nesmí zmíněné původní parametry odsunout do pozadí.
Že vlastník předmětu umělecké povahy ( obrazu, sochy ) vědomě nedopustí necitlivý zásah, kterým by objekt umělecké a kulturně – historické hodnoty mohl být ohrožen, je odedávna považováno za samozřejmost. Naproti tomu historické vozidlo, bez přihlédnutí k jeho možné jedinečnosti, k jeho zachovalosti a neoddiskutovatelným znakům původnosti, bývá běžně právě těchto znaků zbaveno zásahem, který lze označit jako renovace. Tedy procesem, po kterém se historické vozidlo jeví jako nové, mnohdy za použití nejmodernějších materiálů a technologií dostupných v době, kdy k renovaci došlo.
Nový majitel vozidla zpravidla stojí před rozhodnutím pro komplikovanější zásahy, které by historickému vozidlu pokud možno navrátily jeho původní estetické i funkční vlastnosti. Z čistě laického pohledu se těmito zásahy stane z hromady šrotu divácky přitažlivý objekt. Pokud ale nezodpovědný restaurátor sleduje především posledně jmenovaný cíl, může dojít ke značným škodám na původnosti vozidla.
Bohužel právě unikáty v rukou laických restaurátorů často doplatí na unáhlená rozhodnutí pustit se do díla a v první fázi prací bývají někdy odstraněny důležité znaky původnosti.
Vozidel dochovaných zcela v původním a funkčním stavu bývá poskrovnu. Přitom právě na takových strojích můžeme vidět původní technologie, zpracování a originální rukopis konkrétních lidí, kteří se na výrobě podíleli. Mnohého překvapí například srovnání staré použité koženky s novými replikami. Nejde ale o původní materiál, ale především o způsob zpracování například o počet stehů na jednotlivých dílech, kterých je nepoměrně více na originálu, kdy výrobce repliky ve snaze ušetřit náklady šije „dlouhými stehy“. Nemluvě pak o rozdílných tvarech replikových sedaček, kdy u některých něco chybí a jindy cosi přebývá. Samozřejmě u strojů, které se zachovaly v pouhém torzu a které byly vyráběny ve velkých počtech nikomu nebudou vadit repliky dílů vyráběné u nás, v Turecku nebo Indii a Číně. Bylo by však smutné, kdyby byl originální díl nahrazen replikou jen pro to, že nový díl má líbivou povrchovou úpravu.
Mezi veterány patří Velorex k těm nejbezbrannějším a nejzranitelnějším neboť se nejčastěji stává obětí takzvaného „vylepšování“, po kterém má dle přesvědčení kutilů nejen lepší užitné vlastnosti, ale především vzhled odrážející vkus zlepšovatele, který často bývá v příkrém rozporu se zachováním historické původnosti a autentičnosti.
Než se pustíte do díla, pečlivě si svůj stroj prohlédněte, srovnejte s historickými prameny a zvažte, zda „obnova do nova“ je tou správnou a jedinou možnou cestou.
Velorex club v AČR
|
|
|
|
Podpořte MotoMagazín investováním do reklamy na jeho stránkách. Nabídněte své produkty širokému spektru zdejších návštěvníků. Nabízíme širokou škálu možností. Od obrazové reklamy, přes textovou až po PR články.
|
|
DISKUSE K ČLÁNKU
|
|
Provozovatel serveru nenese žádnou dopovědnost za obsah vložených příspěvků
|
|
| Nezodpovězená témata (2/2): | | Skvělý článek...nesnáším, když někdo touhou po top stavu zničí patinu a
historickou hodnotu vozidla. Když někomu voní novota, ať si laskavě nekupuje
starý automobil. Jediným typem renovací, které jsou oprávněné, jsou ty, jejímž
realizováním je vozidlo zachráněno před rozkladem. Rád bych se ke kampani přidal
oficiálně, ale nikde jsem nenašel odkaz k přihlášce:-(
[Honza] (11. 01. 2016) | | Plně souhlasím s názorem, že původní stav je to nejlepší a měl by být také
nejcenější. Již spoustu let se zabírám veterány, sbírám motoykly převážně české
produkce, ale provozuji - jezdím na anglických a německých strojích zn. Norton a
Zundapp. A stále, od prvopočátku mé sběratelské záliby jsem zastáncem původního
stavu, laku a i drobností, jakými jsou lanka a různé doplňky, včetně spojovacího
materiálu, který není až tak zanedbatelný, jak se jen může na první pohled zdát.
Příkladem jsou předválečné Zetky a jejich typické dvojí matice, či značení
šroubů na německých Zundappech i jiných značek. Je toho spousta a já jsem jen
litoval toho nenávratného znehodnocení motorek našimi rádoby renovátory.
Samozřejmě se nebavím o případech, kdy stav stroje je tak žalostný, že se nedá
jinak zachránit, než novým lakem, či replikami. Závěrem snad jedno otřepané, ale
pravdivé přísloví: patinu starých veteránů ničím nenahradíš. Já bych k tomu
ještě dodal: i tu vůni. Zkoušeli jste přátelé někdy očuchat původní, nálezový
stroj? Paráda. S pozdravem Petr P. Olomouc.
[Petr] (07. 11. 2013) |
|
|
| Pouze pro založení nového diskusního tématu |
|
|
|
