26. reportáž
II. čínské motocyklové dobrodružství - 26. reportáž
|
Závěrečná etapa
Poslední etapa míří do Holandska. Protože potřebuji, aby mě v cíli v Rotterdamu a na břehu Atlantiku někdo vyfotil (aby byl dokument, že jsem tam opravdu dojel), jede se mnou tentokrát kamarád na těžké osmistovce bavoráku. Vyrážíme přes nový obchvat Plzně na Norimberk a protože už je znám čas dojezdu do cíle, jedeme po dálnici. Mám–li dojet přesně, znamená to nasadit opravdu pořádné tempo. Na holandské hranice je to zhruba tisícovka kilometrů, kolem pěti set najedeme v Holandsku a pak je potřeba absolvovat ještě tisíc a sto padesát kilometrů zpátky. Mám na to jen tři dny…
Za Ambergem začíná pršet a déšť se postupně mění v liják. Stačí třicet kilometrů a mé kožené rukavice jsou naskrz, nepodařilo se mi najít nepromokavé návleky přes ně. Všechno ostatní je v suchu. To kamarád je na tom hůř. Přes rukavice návleky má, ale teče mu do bot…
Ale než dojíždíme ke Kolínu nad Rýnem, pršet přestává, během další hodiny rukavice rychle prosychají a čím blíž k holandským hranicím, tím je počasí lepší. Držím neúprosně to nejtvrdší tempo za celou expedici. Moje Yuki má psanou maximální rychlost asi devadesát pět kilometrů za hodinu - já ji ždímám tak, že ručička tachometru nejde pod sto pět a při předjíždění leze i ke sto dvaceti. A to už její čínský motor zpívá v deseti a půl až jedenácti tisících otáčkách! Je to opravdu zatěžkávací zkouška, protože po dálnici takhle jedu ne chvilkově, ale celé hodiny…
Hranice přejíždíme už po setmění a kousek za nimi zastavuji u první holandské benzínky, zeptat se na nějakou zdejší možnost ubytování. Vzápětí u pumpy zastavuje dodávka s několika Holanďany, kteří mají na krku pověšené visačky z letošního veletrhu historických vozidelVeterama v Mannheimu. Tam se každoročně sjíždí desetitisíce fandů z celé Evropy, aby nakoupili, prodali a nebo alespoň pokoukali, co se z milovaných starých automobilů a motocyklů nabízí. Po řadě let jsem letos chyběl, tentokrát mi termín kolidoval se závěrem téhle čínské expedice. Tak se aspoň ptám, jaké to bylo a co nakoupili. Jsou to fandové přes německé dvoutaktní motocykly DKW a hned se také ptají, co od téhle značky stojí u mě v Jihočeském motocyklovém museu. Říkám, že mám ten nejstarší typ z roku 1924, ještě řemenový a oni slibují, že se určitě přijedou co nevidět podívat. Pak mi ale radí, abych se vrátil přes hranice zpátky, protože autokempink tady v blízkosti není žádný a přenocovat v hotelu je v Holandsku neúnosně drahé.
Druhý den je klidnější, do Rotterdamu je to jen asi dvě stovky kilometrů. Je neděle a Holanďané si užívají konec babího léta. Po silnicích se projíždějí ve sportovních kabrioletech z padesátých let. Triumph, Midget, několik Morganů. Ve slunci se blýskají chromovaná drátěná kola a vrtící se křídlové matice. Co na tom, že už jsou řadu let v celém světě zakázané – stejně je žádný milovník veteránů ze svého miláčka neodstraní!
Posádky kabrioletů mají na hlavách bílé plátěné kukly, nebo placaté čepice. K benzínce, kde tankujeme, zajíždí americký Buick Riviéra z roku 1958, kouří se mu zpod kapoty. Praskla hadice od chladiče. Pánové v dobových kloboucích noří umazané ruce pod haubnu, kolem postávají dámy v rockenrollových sukénkách…
Za Rotterdamem zajíždím až na samou pláž Atlantiku. Expedice startovala v Lianyungangu, kde jsem si aspoň smočil ruce v Pacifiku, protože vykoupat se v něm mi Číňané nedovolili. Tady v mořské vodě smáčím aspoň pneumatiky mojí Yuki, protože mezitím pokročil čas a na koupání už to tu není ani náhodou. Jsme rádi, že máme teplé bundy…
Ještě pár fotek v ulicích Rotterdamu a podívat se na Erasmův most. Kamarád, co je tu se mnou je architekt. A tak říká, že musím vidět i avantgardní stavbu u jeho paty. Dům, který je dílem Renzo Piana, a který vypadá jako padající skleněná deska, podepřená uprostřed tenkou kovovou kuželkou…
Zpáteční etapa je i posledním a největším rekordem expedice. Měří devět set jedna kilometrů a je to největší vzdálenost, ujetá s mou Yuki za jediný den. Na dvou set kubíkový motor s terénním převodem je to neuvěřitelný výkon, musím ho chtě nechtě obdivovat.
Posledních třicet kilometrů mě do průhonického zastoupení firmy Yuki provází kolona motocyklů stejné značky. Když zastavujeme a já vypínám motor a definitivně vytahuji klíček ze spínací skříňky, kamarádi mě plácají po ramenou, že to byl výkon! Říkám, že byl. Že když je alespoň průměrně dobrý jezdec, že zdar expedice záleží na motocyklu a že moje Yuki výkon předvedla opravdu skvělý!
Na tachometru je šestnáct tisíc a asi čtyři sta kilometrů. Za celou cestu jsem jednou vyměnil zadní pneumatiku a řetěz. Ten už na slovenských hranicích. Svíčka? Ani nevím, jaká vlastně v motoru je. Nebylo potřeba se na ni ani podívat…
Yuki projela celou Čínu, Kazachstán, Rusko, Ukrajinu, Slovensko, Čechy, Německo, Holandsko a dorazila do Průhonic, aniž by potřebovala jedinou opravu. Motor nekouří, jde stejně tiše, jako když byl nový a olej mezi jednotlivými výměnami téměř není potřeba doplňovat. Spotřeba? Asi 3,2 litru na sto kilometrů a jak jsem si ověřil v rusky mluvících zemích, spokojí se bez protestů a ochotně i s osmdesáti oktanovým benzínem. Osobně mám rád silné a těžké motocykly. Ale mám-li být objektivní, tohle lehkonohé enduro mě svými vlastnosti okouzlilo. A také přesvědčilo, že na cestu kolem půlky světa, jeho spolehlivý a nenáročný malý jednoválec bohatě stačí…
Petr Hošťálek
 |
| Rotterdam má přes deset tisíc přístavních míst. Některá jsou jako popisná čísla, najdete tu již natrvalo zakotvená plavidla, na kterých se bydlí. Natrvalo je zakotvená i tahle, kdysi majáková loď. |
 |
| V ruce původní čínskou číslovou tabulku, nohy a ráfky kol si koupu v mořském příboji. Jsem v cíli cesty. To, co mi namáčí boty, je Atlantický oceán… |
 |
| Na informační tabuli, v dolním rohu, je schematická kresba mořských vrat, počítačově řízeného zařízení, které má při abnormálním zvednutí hladiny zachránit Holandsko před zatopením. Části tohohle obřího zařízení jsou z plzeňské škodovky… |
 |
| Kousek před Prahou mě čeká kolona kamarádů na motocyklech Yuki. Teď už je to do Průhonické pyramidy opravdu jen kousek… |
|
|
|
Podpořte MotoMagazín investováním do reklamy na jeho stránkách. Nabídněte své produkty širokému spektru zdejších návštěvníků. Nabízíme širokou škálu možností. Od obrazové reklamy, přes textovou až po PR články.
|
|
DISKUSE K ČLÁNKU
|
|
Provozovatel serveru nenese žádnou dopovědnost za obsah vložených příspěvků
|
|
| Pouze pro založení nového diskusního tématu |
|
|
|
