24. reportáž
II. čínské motocyklové dobrodružství - 24. reportáž
|
Přechod z Kazachstánu do Ruska chvíli trval. Problémem se ukázal čínský technický průkaz motorky, který si nikdo z ruských celníků nedokázal přečíst a tak bylo nutné obstarat jeho překlad. Což v malém pohraničním městečku Troick nebylo nijak jednoduché. Znamenalo to najít překladatele z čínštiny do ruštiny…
Takže jsem v tomhle zapadlém koutě strávil čtyři dny, než jsem opět mohl s mojí QingQi – Yuki pokračovat v cestě. Hraniční formality jsou a vždycky byly ve znamení toho, kdo má zrovna službu. Může se stát, že si s celním úředníkem nepadnete do oka, nebo se ten den zrovna nejlíp nevyspal a je všechno špatně…
V oněch třech dnech, kdy jsem v Troicku sháněl potřebné dokumenty a bydlel ve zdejším stařičkém hotelu, dojeli mě polští kamarádi na sidecarech Iž, se kterými jsem se potkal v Kazachstánu, před Kustanajem. Protože tenhle hotel je v celém Troicku jediný a oni potřebovali někde přespat a odpočinout si, je logické, že jsme se potkali právě tady. Společný večer, kdy jsme seděli v nedaleké hospůdce u ruského piva, byl ve znamení vypravování o cestovatelských zážitcích mých i jejich. Když jsem pak následující den, s překladem v ruce, potřeboval dojet na deset kilometrů vzdálené hranice motocykl si vyzvednout, s naprostou samozřejmostí mě tam jeden z nich dovezl v sajdě a pak čekal před čárou, jak vyřizování dopadne.
Tentokrát měla na závoře službu úplně jiná parta. Najednou jsem měl pocit, že se nacházím na zcela jiné hranici a mezi přáteli. Všichni se snažili pomoci a celní řízení urychleně vybavit. Než se tak stalo, mladý pohraničník mi mezitím stačil vypovědět, jak do roku 1991 sloužil v Mimoni a jak to byly jeho nejhezčí roky života. A že by se k nám zas jednou rád znova podíval. Dodnes vzpomíná, jak je u nás na každém kopci hrad, jak je krásná Praha, i jak se mu líbilo v Mladé Boleslavi, v automobilovém muzeu Škodovky. Pak mě pozval na skvělý oběd do jejich kantýny a málem se urazil, když jsem ho chtěl platit. Že prý jsem jeho hostem…
Když jsem zase přehodil nohu přes sedlo, cvrnknul o důvěrně známý knoflík startéru a moje číča Yuki spolehlivě naskočila na první otočení motoru, koukal jsem, abych měl Troick co nejdřív hodně daleko za zády. Loučení s Poláky bylo krátké. Oni měli namířeno do Čeljabinsku, kde chtěli Iže prodat a vrátit se domů. Já měl namířeno stejným směrem, ale ještě ten den jsem chtěl dojet až do Ufy, o spoustu kilometrů dál. Místní mě totiž varovali, že před několika dny už na Urale padal první sníh…
A opravdu, odpoledne a zvlášť pak k večeru se ochladilo tak, že jsem pod bundu navlékl všechno teplé, co mám s sebou, na ruce dvoje rukavice a stejně mi bylo zima. Do Ufy jsem do tmy nedojel a spát v téhle kose uprostřed uralského pohoří se mi nechtělo. Takže motel. Nevelký pokojík, ale dobře vytopený a se zásuvkou, takže jsem se mohl připojit s počítačem a do noci psát. Ráno byla na motorce vrstva jinovatky tlustá dobrý centimetr a zima tomu odpovídající…
Rusko přejíždím za pouhé tři dny. Počasí, jako by mi chtělo vynahradit ty dny čekání na hranici u Troicku, je najednou nečekaně příznivé. Žádný sníh přes Ural, žádný déšť, ale to nejkrásnější babí léto, jaké si člověk jen dokáže představit. Přes den se dá dokonce jet i jen v tričku. I motorka předvádí to nejlepší, co v ní je. Jedu teď skutečně skoro naplno, takže pětadevadesát až stodeset, dlouhé hodiny po ruských rovinách bez ubrání plynu a motor jen vrní. Je to neuvěřitelné, ale až do téhle chvíle jsem neměl venku ani svíčku. Tak alespoň zastavuji před jednou autodílnou, abych po pěti tisících kilometrech zase jednou vyměnil olej a umyl z motorky to nejhorší bláto…
Poslední zastávka v Rusku je v Bělgorodu, odkud potřebuji poslat e-mail a zatelefonovat domů. Chvíli hledám hlavní poštu, nebo spíš příjezd k ní, protože se musí několika jednosměrkami. Když pak zaparkovávám motorku na chodníku před vchodem a lezu dovnitř, padá mi čelist překvapením. Za přepážkou tu sedí a počítačům vládne černoch jak z amerického filmu! A když se ho ptám, jak se přepíná klávesnice z ruštiny na angličtinu, radostně se mu rozzáří obličej:
Ty umíš anglicky?
Odpovídám mu rusky a na pohasínajícím úsměvu je vidět zklamání.
Ne, já anglicky neumím, aspoň ne natolik, abychom si mohli popovídat.
Za ty dva měsíce, strávené s Čenem, čínským učitelem angličtiny, jsem se naučil dorozumět se o nejnutnějších věcech. Ale na pokecání s americkým černochem, ztraceným v Rusku, to zdaleka není…
 |
| Před Voroněží potkávám starší manžele s carevnou Volhou. Nedá mi to, abych si z nostalgie neudělal fotku, s tímhle legendárním auťákem, dokonce ve stejné béžové barvě, jsem před pětatřiceti lety také jezdil… |
 |
| Žigulíky všech typů se v Rusku dělají dodnes. Takže potkat kamion plný nových karoserií na u nás už neviděné kombíky není tady nic neobvyklého. |
 |
| Dopřál jsem motorce výměnu oleje v servisu a také namazání řetězu. Když jsem se zeptal, co budu platit, tenhle mechanik se jen usmál a řekl, že to nestojí za řeč. A udělal mi na cestu hrnek pořádného kafe… |
 |
| Před bistrem, kde jsem si naposledy na ruském území dopřál pravý ruský boršč. Kdybyste tudy jeli, zastavte se taky. Dělají ho tu nevídaně dobrý a se smetanou… |
|
|
|
Podpořte MotoMagazín investováním do reklamy na jeho stránkách. Nabídněte své produkty širokému spektru zdejších návštěvníků. Nabízíme širokou škálu možností. Od obrazové reklamy, přes textovou až po PR články.
|
|
DISKUSE K ČLÁNKU
|
|
Provozovatel serveru nenese žádnou dopovědnost za obsah vložených příspěvků
|
|
| Pouze pro založení nového diskusního tématu |
|
|
|
