23. reportáž
II. čínské motocyklové dobrodružství - 23. reportáž
|
Poslední etapa Kazachstánem mi dává pěkně zabrat. Dopoledne jsem strávil v Astaně, v hlavním městě, kde jsem si musel na ruské ambasádě prodloužit propadlé vízum do Ruska. Takže když chci být večer na hranicích, mám hodně co dohánět. Ale moje Qingqi-Yuki jede jak hodinky. Dokonce i přes to, že ji krmím jen osmdesáti oktanovým benzínem, který se tu prodává pro staré ruské náklaďáky. Když jsem zjistil, že na tuhle šťávu jede bez protestů a bez klepání, tak jsem si dost oddychl, protože u některých pump nic jiného nemají.
Posledním větším městem před hranicemi je Kustanaj. Už to do něj nemám daleko, zbývá asi šedesát kilometrů, když začíná pršet. Zastavuji a navlékám nepromokavou bundu. Horší je, že o nějakých patnáct pár kilometrů dál je uzavírka silnice a provoz je sveden vedle, kde se jede souběžně s opravovaným úsekem po uježděné gruntovce.
Za normálních okolností se po gruntovce jede docela dobře. Hlína je ujetá do tvrda a občasným trčícím kamenům se někdy vyhnout dá, jindy ne. Ale jde to.
Tady to nejde. Tím, že prší, hliněný povrch se rozmočil a hrubé vzorky gum těžkých náklaďáků ho propracovaly do podoby patnácti centimetrové vrstvy těžké mazlavé hmoty. Jedu na enduru, obutém do drapáků, určených do terénu, ale stejně mi to není nic platné. Bláto klouže, ujíždí do stran a podle cedule na začátku je prý tenhle opravovaný úsek dlouhý čtyřicet kilometrů. Jinými slovy: až do Kustanaje.
Držet na tomhle rovnováhu a neupadnout je vyčerpávající. Tak pokukuji, jestli by nešlo z gruntovky uhnout stranou, vyjet z ní a zkusit najet po náspu na opravovanou silnici. Ta je prakticky hotová, jen nemají nalinkované značení a uválcované krajnice, ale to by mi tak nevadilo. Jet se po ní dá určitě líp než v tomhle blátě. Stavbaři ovšem vědí, že takhle uvažuje každý a tak je podle kraje gruntovky vyrýpnut bagrem takový příkop, aby se přes něj nikdo s autem nedostal. S autem… Jenže já mám terénní motorku a jestli najdu místo, kde bagr zahrábnul trošku míň, mohlo by se mi to podařit!
Přesně ve chvíli, kdy si myslím, že kousek před sebou takovéhle místo vidím, dojíždím ke skupince tří stojících motocyklů. Stejné ruské Iže, třistapadesátky Planety, každá má červený sajdkár a všechny jsou obalené blátem stejně, jako moje Qingqi. Čtyři kluci postávají kolem, páté děvče se choulí v sajdě. Dneska není zrovna počasí na veselý motocyklový výlet. Zdravím, zastavuji a kluci se ptají, odkud jsem. A když říkám, že jedu z Číny, ale že jsem Čech, tak se smějou a říkají, že to můžeme ruštinu vypustit a bavit se každý svou vlastní řečí. Jsou to Poláci!
Asi jsou ještě větší blázni než já. Na svou letošní dovolenou se vypravili dost netradičně: vlakem do Moskvy a pak letadlem do Ulan Ude. Říkají, že měli štěstí, že museli pro zdržení letět jiným letadlem. Původně jejich letenky zněly na to, co spadlo na letišti v Irkutsku…
No dobrá, na dovolenou letadlem do Ulan Ude, a co je na tom? Jenže oni si v Ulan Ude koupili tři nové ruské motorky. Pak na ulici, protože tam se to tak dělá, sjednali a zaplatili za ně pojištění a vydali se na cestu!
Kousek z jejich trasy znám, projel jsem ji loni. Vedla z Kjachty přes Suchbátar do Erdenetu, kde je těžařský závod na zpracování měděné a molybdenové rudy. Ale zatím co já pokračoval na Ulaan Baatar a dál k čínským hranicím, oni se vydali do Altajských hor. Uprostřed léta vyjeli až do míst, kde se prodírali sněhem. Na ruských motorkách, to tedy klobouk dolů!
Zatím, co já do teď nevím, co je to porucha, Qingqi neměla jedinou závadu, oni spravovali každou chvilku. A přitom i takové dost zásadní věci, jako třebas montáž nového pístu do válce. U každé z motorek se také vysypalo alespoň jedno ložisko v kole. A měli i problémy další.
Jsou čtyři kluci, Pawel Motel a Janek Trabinsky jedou na jedné, Adam Czech na druhé motorce. A Pawel Tarkowski s jedinou ženou výpravy, Kasií Mioduszewskou, jedou na motorce třetí. Už teď vím, že jejich vypravování by bylo na víc, než na jeden krátký report z cesty. Ostatně České motocyklové noviny všichni dobře znají a občas je čtou, logo na mém plexiskle i na helmě poznali okamžitě. Tak říkám, že není vyloučené, že si v nich pár řádků přečtou i o sobě. Vyměňujeme si adresy, pár fotografií a pak se rozjíždíme s tím, že k ruské hranici máme stejnou trasu, tak že se nejspíš ještě někde potkáme. Oni už pomalu dovolenou končí. Chtěli by tu někde motorky prodat, protože jednak už se musí vrátit domů, do práce. A pak: tyhle stroje tahat do Polska a prodělávat problémy s jejich převozem přes hranice nemá smysl.
Podáváme si naposled ruce a pak mi přidržují motorku, abych v tom ďábelsky klouzajícím blátě na ni dokázal vylézt a neplácnout s ní.
Potom beru za plyn, přeskakuji přes příkop vyrytý bagrem a s hrabajícím zadním kolem najíždím mírně ze šikma do čtyřmetrového náspu. Nahoře to srovnávám, trošku to připomíná výjezd na vrchol při závodech do vrchu, ale podařilo se a s předním kolem ve vzduchu jsem na perfektním asfaltu. Stačí to stočit doprava, a už zase jedu naplno. Odstřikující blátíčko se mi lepí na plexisklo přilby, někudy protéká i na obličej a mírný déšť to všechno rozpatlává do neprůhledna.
Skrz Kustanaj mě provádí první automobilista, kterého jsem se zeptal na cestu. Okamžitě otáčí a říká davaj, za mnoj a vede mě na výpadovku, kterou bych bez jeho pomoci určitě hledal tři čtvrtě hodiny. A tak to vypadá, že dneska na ruské hranice dorazím. To polští kluci určitě ne. Jejich Iže mojí Qingqi-Yuki nemůžou stačit…
 |
| Až po kolena jsme všichni obalení blátem. A moje motorka se musí při fotografování držet z obou stran. Boční stojánek je v tomhle případě nepoužitelný… |
 |
| Tady ještě Iže svítí novotou. Polská expedice rozdělává tábor kousek za Ulan Ude, na břehu Selengy. Někde tady, pod těmi stromy, jsem loni tábořil i já. |
 |
| Mongolské Ovo, posvátné místo, zdobené modrými fábory. Jenže tady je ve sněhu altajských hor. To musel být na motocyklech opravdu zážitek… |
 |
| Navléct pracovní rukavice, pak chytit nový píst do univerzálních kombinaček Letherman a na campingovém vařiči rozpálit tak, aby do něj šel naklepnout čep… |
 |
| Když se pustíte na výlet s ruským motocyklem, tak se nemusíte bát, že by byla nuda. Že by jste si nezapravovali... |
|
|
|
Podpořte MotoMagazín investováním do reklamy na jeho stránkách. Nabídněte své produkty širokému spektru zdejších návštěvníků. Nabízíme širokou škálu možností. Od obrazové reklamy, přes textovou až po PR články.
|
|
DISKUSE K ČLÁNKU
|
|
Provozovatel serveru nenese žádnou dopovědnost za obsah vložených příspěvků
|
|
| Pouze pro založení nového diskusního tématu |
|
|
|
