15. reportáž
II. čínské motocyklové dobrodružství - 15. reportáž
|
Nečekaně studená sprcha uprostřed rozpálené pouště
Včera večer jsme dorazili do pohraničního městečka Alataw. Měli jsme za sebou celkem nenáročnou etapu po převážně perfektní silnici, vedoucí pouští. A návštěvu farmy, která má třicet tisíc obyvatel, kteří tu pěstují bavlna a víno. Hroznů jsme se všichni hrozně přejedli. Protože v původním itineráři téhle expedice, který jsem obdržel dva měsíce předem, stálo, že Čínu opustíme skrz Alataw pas, myslel jsem si, že dneska nás už bude čekat přejezd hranice do Kazachstanu. A pak China ahoj!
Jenže nic není tak, jak se předpokládalo. Z továrny Qingqi v Jinanu mi po ránu telefonuje slečna Liana Wang, že tady, v Alataw, budeme muset zůstat asi čtrnáct dní! V prvním okamžiku si rovnám v hlavě, jestli jsem se nepřeslechl. Nebo jsme si špatně rozuměli? Mluvíme spolu v ruštině, je to jazyk cizí pro ni i pro mě. Opatrně se tedy ptám, jestli myslela čtrnáct dní? A pro jistotu ještě anglicky: two weeks?!!
Ano! Pro všechny účastníky expedice se teprve vyřizují v Pekingu papíry.
V tu chvíli jdu do kolen. Už teď má naše expedice čtrnáctidenní zpoždění proti původnímu plánu. Je dvaadvacátého srpna, cíl v Holandsku byl přece stanoven na sedmadvacátého, za pět dní. Touhle dobou už měly naše motorky dávno být v Evropě, mít za sebou Bělorusko a uhánět přes Polsko do Německa!
Ptám se Liany, co budeme v téhle příhraniční díře dva týdny dělat a ona mi do telefonu říká, že se tu můžeme trochu procházet. Poguljať...
Všechna moje víza, která jsem hekticky sháněl a vyřizoval před expedicí, před dvěma dny propadla. Když se plánuje něco u nás, plánuje se to přesně.A tak jsem si do Kazachstanu, Ruska i Běloruska vyřídil tranzitní víza s platností jednoho měsíce. To všechno teď můžu zapomenout.
Přichází Čen a říká, že dnes v noci pojedeme spolu vlakem zpátky do Urumqui. Kvůli dokladům. Nevím, o co jde, tak v klidu souhlasím. Proč ne. Já bych sice raději na motorce, od toho ji přece mám, ale je-li to nutné, dobrá. Pak se ale dovídám, že ani jeden jediný účastník naší expedice nemá ani pas, ani jakékoliv vízum!!!
To mi připadá nemožné.
Tak, Čene, znova (mou lámanou angličtinou): vy nikdo nemáte u sebe pas? A nikdo z vás si před začátkem expedice ani nevyřídil potřebná víza?
Ne, to měla zařídit továrna v Jinanu! Pasy nás všech jsou teď v Pekingu a ty tam máš z Urumqui poslat svůj pas taky!
V té chvíli se ve mně všechno vzepře. Trčím v mrňavém čínském pohraničním městě, kde bych se sám neměl ani objevit na ulici, protože pro cizince je volný pohyb v pohraniční oblasti zakázán. A teď bych měl dát z ruky můj jediný doklad a zůstat tady naprosto na pospas čínským úřadům?!!
Ne, říkám. Já svůj pas z ruky nedám!
Myslím si, že nejlepší by bylo dojet přímo na hranici a tady zaplatit a požádat o prodloužení mého víza přímo na kazachstanské celnici. Nebo o vízum nové. Jenže Čen mi říká, že tady přechod není. Tedy je, ale jen železniční. My prý budeme muset do Kazachstanu úplně jinudy, přes tři sta kilometrů odtud. Tak proč tedy trčíme tady?
Vedoucí výpravy dlouho mobilem hovoří s továrnou v Jinanu a nechává to puštěné nahlas, aby to slyšeli i všichni ostatní. Ale to je mi málo platné, čínsky neumím. Pak mě chce ještě k telefonu slečna Wang a říká, že dnes budou ve vyřizování pokračovat a že mi dá telefonem informaci, jak to dopadlo.
Jsou čtyři odpoledne, venku příšerné horko a já začínám přemýšlet, jestli domů dorazím alespoň do konce září. Ani to mi skoro nepřipadá s touhle partou reálné. Má loňská cesta byla ve srovnání s touhle brnkačka. Jel jsem sám a udělal v každé chvíli to, co jsem považoval za nejlepší. Tady jsem závislý na týmu, který vyjel na mezinárodní motocyklovou expedici a nemá vyřízené ani ty nejzákladnější věci: cestovní pasy a víza!!!
Čína má za dva roky pořádat olympiádu. Pokládá to za vysoce prestižní záležitost a každý den se o tom v televizních zprávách mluví. A ukazuje, jak se na to připravují. No, já nevím. S tímhle organizačním přístupem...?
 |
| Můžeš mi věřit, že z mé kuchyně ti chutnat bude! |
 |
| Cesta pouští k čínské hranici. |
 |
| Před tabulí, která upozorňuje už na hraniční pásmo |
 |
| Městečko pěkné, čisté, úpravné. Ale procházet se tu čtrnáct dní? A v tom pouštním vedru, kdy na ulicích není ani noha?!! |
|
|
|
Podpořte MotoMagazín investováním do reklamy na jeho stránkách. Nabídněte své produkty širokému spektru zdejších návštěvníků. Nabízíme širokou škálu možností. Od obrazové reklamy, přes textovou až po PR články.
|
|
DISKUSE K ČLÁNKU
|
|
Provozovatel serveru nenese žádnou dopovědnost za obsah vložených příspěvků
|
|
| Pouze pro založení nového diskusního tématu |
|
|
|
