8. reportáž
II. čínské motocyklové dobrodružství - 8. reportáž
|
Přehrada na Žluté řece.
Dneska se muselo vstávat už v šest. Všechno rychle sbalit, naložit na motorku a pak honem na společnou snídani. S foťákem a počítačem mám s sebou krámů, že je to balení skoro na půl hodiny. Ale nestěžuji si. Olympus fotí bezvadně a notebook MSI, který mám zapůjčený pražskou firmou - bez toho si neumím vůbec představit, jak bych mohl tyhle reportáže psát...
Za celou mou loňskou expedici jsem zmokl jen párkrát. Na téhle letošní jsem zatím den bez deště ještě nezažil. Nejhorší je, že si musím každý den pár věcí přeprat. Kalhoty jsou od kolen dolů samé bláto, totéž ponožky a trika a slipy. To si by si tady člověk mohl převlékat třikrát denně a stejně by bylo všechno okamžitě propocené. Jenže je tak vlhko, že nic neschne. Už jsem přišel na to, že nejjednodušší je ráno to na sebe mokré navléct a usušit to během prvních dvou desítek kilometrů na vlastním těle.
Snídáme v uličce za hotelem, v lidové jídelně. S předsevzetím, že konečně začnu hubnout, dávám si jen jeden šáteček. Je vynikající, s nějakou zelenou fašírkou, možná je to špenát. Aspoň ho to tedy hodně připomíná, ale tady jsme v Číně, tak to může být cokoliv. Ostatní do sebe cpou šátečky po čtyřech, nebo šesti kusech a dávají si k tomu hlubokou misku něčeho, co by se nejlépe dalo popsat jako malá lžíce rýže, rozvařené v půl litru vody. Je to neslané i nesladké, prostě jen ta hodně rozředěná chuť rýže...
Po snídani natankovat – a jedeme! Je horko, jedu nalehko. Zas leží někdo v prachu u kraje silnice. Tentokrát jen spí, má pod hlavou stočený nějaký kus hadru. Zato v jednom z dalších měst nás nejdřív předjíždí sanitka s majákem, dokonce na ní mají v latince nápis Ambulance. O kousek dál stojí na křižovatce. Vedle, ve shluku lidí, obrovský náklaďák s rozmačkanou kabinou. Šoféra z ní museli vystříhávat, teď ho nakládají do sanitky...
Kolem poledne přijíždíme na kraj města Xiao lon Di, spíš známého jako Shaolin. Na kraji je velká socha bojovného mnicha a mně je to v té chvíli jasné! Tady někde přece musí být ten Šaolinský klášter, známý po celém světě z filmů o čínském bojovém umění! A taky jo. Vjíždíme přímo do jeho areálu, odstavujeme motorky a jdeme na prohlídku. Kromě kláštera, který mi připadá stejný jako všechny ostatní čínské kláštery, jdeme projít i hřbitov. Jsou tu podivné střapaté sloupovité stavby, což, jak mi Čen vysvětluje, jsou náhrobky vysoce postavených mnichů. Za léta existence tohohle kláštera je jich tu pohřbena pěkná řádka...
Viděl jsem Budhu, viděl jsem zle se tvářící strážce chrámu, zato z bojovných mnichů jsem neviděl ani jednoho. Přijeli jsme nevhod. Prý právě před chvílí, než jsme dorazili, odešli na oběd...
Ze Shaolinu stoupá silnice do kopce. A pak, když přejíždíme hřeben, otevírá se před námi obrovský kaňon. Po úbočích skal se silnice vine v serpentýnách, a nakonec je vidět jen jako tenká nitka na dně údolí.
Už když jsme odjížděli z kláštera, začínalo pršet. Teď doslova leje a já jsem tak mokrý, že už nestojí za to, brát si něco navrch. Jedeme s kopce a měli bychom jet zatraceně opatrně. Na mokru a na blátíčku se v zatáčkách dobře padá, a tady je těch zatáček hodně!
Musí tu někde být výskyt dobré cihlářské hlíny, protože proti nám, do kopce, supí jeden traktůrek za druhým a všechny vezou vrchovatě naložené dvoukoláky cihel. Bafají na plný plyn, až skoro nadskakují a z odpařovacího otvoru pláště válce se jim kouří jak z hrnce, ve kterém se vaří brambory. V dálce je vidět dvě těžní věže a hned na to potkáváme několik náklaďáků, které vezou vysoké, do pyramid uplácané fůry uhelného prachu. Z toho se tu lisují válcovité děrované brikety, které svým průměrem přesně zapadají do čínských plechových kamínek.
Pod kopcem, který jsme šťastně a bez úrazů sjeli, se zastavuje u hospody a jde na oběd. Já pak, než ostatní dojedí, spěchám ven, fotit náklaďáky, rikšy a jiné samohyby. protože jak se jede ve společné koloně, zastavovat a fotit, to nepřichází v úvahu...
Pak přejíždíme pořádné širokou a kalnou řeku, a hned za mostem zastavujeme u vysoké skalní stěny z červeného kamene. Trochu mi to připomíná barrandovské skály ve Velké Chuchli za Prahou. Z mostu je v dálce vidět nápadně rovná šedá stěna a na ní tři bílé čínské znaky. Přehrada! To co teče pod námi, to je legendární Žlutá řeka! Druhý nejdelší tok Číny. Docela bych se v ní vykoupal, ale nikdo jiný podobný nápad nemá a čekat na mě nebudou. To, že prší, a že jsem promoklý skrz naskrz, by mi vadilo ze všeho nejmíň. Takhle ani nebudu mít ten pocit, že jsem někdy proslulou Žlutou řeku přejel a pokořil...
Po chvíli fotografování, ze kterého stejně nic nebude, protože vůbec nejsou světelné podmínky, se jedeme na přehradu podívat zblízka. Cesta se vine vzhůru kopcem, po pravé straně vedle hráze. Kus jedeme souběžně s korytem hlavního přepadu, pak projíždíme krátkým tunelem a přes dvě hlídaná stanoviště se dostáváme až nahoru, na hráz.
Pár přehrad už jsem viděl. Na Lipně jsem byl i ve strojovně a uvnitř kontrolních chodeb hráze, ale stavebně se mi odjakživa nejvíc líbily prohnuté kamenné hráze přehrady liberecké, nebo jablonecké a přehrady Černá Nisa v jizerských horách. Jenže přehrada, na jejíž hrázi stojím teď, je opravdu impozantní.
Tohle vodní dílo stálo Čínu 300 bilionů RMB, tedy přepočteno na české asi 900 bilionů korun. Na jeho realizaci se podíleli kromě Číňanů i Italové a Němci, a Čína si na to musela vzít úvěr u Světové banky. Dneska zdejší generátory dávají 300.000 kW. A jak tu mají v síni slávy napsáno, přehrada nejen že zregulovala a využila vody Žluté řeky, ale stala se také zábranou proti splachování úrodné země z krajiny okolo
Já jsem hmotař. Pána boha žádné víry neuznávám, zato věřím v to, co dokáže člověk. A tahle přehrada je přesně jednou z takových ukázek, které mi imponují. Co je fascinující nejvíc, jak to tu Číňani dotáhli do dokonalosti i v těch nejmenších drobnostech. Krajina pod přehradou je upravená do vzorového návštěvního parku. Nevím, jak moc sem návštěvy chodí, lépe řečeno smí. My museli přes dvě strážená stanoviště s nerezovými posuvnými bariérami a Čen mi řekl, že jsem jeden mála Evropanů, kterému se dostalo možnosti a výsady to tu takhle projít a vidět.
Ale to bych jim neměl za zlé. Dneska si asi žádná země na světě nedovolí riskovat nějakou, teroristy způsobenou, katastrofu...
V přehradě je v současné chvíli dost málo vody. Dokonce i přes to, že už asi pátý den stále prší. Podle stop na hrázi i na březích bych odhadoval, že chybí tak deset, jedenáct metrů do standardní hladiny. Naše motocyklová výprava je prominentní záležitost a tak nás nechávají dokonce i projet se po koruně hráze. Smíme fotit, filmovat a za hrází navštívit síň slávy, kde jsou dva obří nasvětlené modely, ukazující konstrukci hráze a elektrárenského zařízení. A pak se ještě jede dolů pod hráz, podívat se na ten návštěvní park. Je krásný a mě z něj požitek kazí jenom to, že je té vody někak příliš. Tu v řece, v přehradě i v jezírku v parku bych bral. Ale tu, co mám za krkem, v kalhotách, v rozmáčených sandálech a která mi prší na hlavu, jakmile si sundám přílbu, tu bych si odpustil...
Cíl dnešní etapy je ve městě Ji Yuan v provincii He Nan. Máme ujeto 1792 kilometrů a všechny motorky jedou naprosto bez problémů.
 |
| Společná fotka v parku Shaolinského kláštera. Úplně vlevo Wu, šéfmechanik našeho týmu. Kolem ramen mě drží jeden z reportérů, který jede s námi. |
 |
| Stavby kláštera v Shaolinu se nijak zvlášť neliší od jiných čínských klášterů. Jen dá dost práce, najít okamžik, kdy se dají vyfotografovat bez rušivých návštěvníků, kterých tudy denně prochází opravdu spousty. |
 |
| Výhružně se tvářící strážce chrámů je obvykle problém slušně vyfotografovat, v chrámech panuje přítmí a blesky fotoaparátů tu nemají rádi. Můj Olympus E-1 to umí i bez blesku... |
 |
| Společná fotka s jedinou dámskou účastnicí expedice na hrázi přehrady na Žluté řece. |
 |
| Sypaná hráz je po celém povrchu obložená tvrdým červeným kamenem. A generátory tu pohání šest turbín. Podle schematického nákresu jsem si nejdřív myslel, že jsou Kaplanovy, ale podle fotografií z montáže jsem pak zjistil, že tu jsou turbíny Francissova systému. |
|
|
|
Podpořte MotoMagazín investováním do reklamy na jeho stránkách. Nabídněte své produkty širokému spektru zdejších návštěvníků. Nabízíme širokou škálu možností. Od obrazové reklamy, přes textovou až po PR články.
|
|
DISKUSE K ČLÁNKU
|
|
Provozovatel serveru nenese žádnou dopovědnost za obsah vložených příspěvků
|
|
| Pouze pro založení nového diskusního tématu |
|
|
|
