Reklamní leták



          

Kawasaki 500 H1 Mach III v ČSSR?




  Autor: Jiří Bartuš

  Prodeji a provozu zahraničních motocyklů v ČSSR se věnuje samostatný článek zde.


  Kawasaki 500 H1 Mach III je mezi motocykly legendou. V roce 1969, kdy byl oficiálně představen, byl považován za stroj pro opravdové motocyklové šílence. Tříválcová dvoudobá pětistovka dokázala lehký motocykl rozjet na 200 Km/hod při zrychlení 12,4 vteřiny na 1/4 míle, což byly v té době hodnoty, nad kterými zůstal běžnému motoristovi rozum stát. Lehká a rychlá Kawasaki byla zajímavou protiváhou těžké Hondě CB750, která byla tehdy považována za vrchol motocyklové techniky.

  Bylo možné tuto Kawasaki, na přelomu 60. a 70. let minulého století, koupit v ČSSR ? Jednoduchá odpověď by zněla, nebylo. Jenže. Je zcela vyloučeno, že se do totalitního Československa nedostal nějaký kousek například prostřednictvím společnosti Tuzex? Dokud se však nenalezne hodnověrný důkaz, či alespoň svědectví pamětníků, lze na toto téma vést pouze a jenom spakulace.

  O tom, že společnost Kawasaki minimálně přemýšlela o možnosti prodeje svých motocyklů v Československu, může posloužit dobový leták, který představuje Kawasaki 500 H1 Mach III v českém jazyce, přičemž, jak je uvedeno v jeho rohu, byl vytištěn v Japonsku.

  O přesných důvodech propagace motocyklu v zemi za železnou oponou lze jen spekulovat. Dobový propagační leták tak představuje zajímavou výjimku z doby, kdy nedostatkové byly i motocykly československé provenience a o japonských motocyklech si běžný člověk neodvážil ani snít.



Reklamní leták
Česky psaný reklamní leták.

Za povšimnutí stojí český překlad některých parametrů motocyklu uváděných na letáku.





Reklamní leták
Japonsky psaný reklamní leták.


Reklamní leták
Anglicky psaný reklamní leták.




  Motocykly v normalizačním Československu

  Situace na trhu s motocykly byla v Československu od poloviny 60. let, kdy došlo k restrukturalizaci motocyklového průmyslu (viz. samostatný článek zde), velice špatná. Motocyklisté se mohli spokojit pouze se sliby, ve kterých jim byl po léta slibován vznik motocyklů nového typu, motocyklů takzvané unifikované řady. Jejich sériová výroba byla neustále odkládána a tak motocykly kubatur 250cm3 a 350 cm3 byly v prodejnách národního podniku Mototechna vzácností. Praxe byla dokonce taková, že pracovníci Mototechny nebyli schopni zájemcům sdělit ani kdy, kolik a jaké vlastně motocykly budou mít na prodej.

  Částečné uvolňování poměrů v totalitním Československu v druhé polivině 60. let se dalo vycítit i z článků v motoristických periodicích. Tíživá situace v nabídce motocyklů domácím zájemcům tak mohla proniknout i do článků motoristických časopisů. Otevřeně kritizováno bylo zejména chybné rozhodnutí z roku 1963 o restrukturalizaci motocyklového průmyslu, která ve svých důsledcích přinesla výrazné omezení kapacit národního podniku Jawa a tím do budoucna zásadně omezila dostupnost motocyklů kubatur 250 cm3 a 350cm3 na československém trhu.

Svět motorů Svět motorů Svět motorů

  V roce 1970 se paradoxně stalo, že se v některých prodejnách Mototechny nečekaně objevily motocykly Jawa Californian, z důvodu nerealizovaných objednávek ze zahraničí. Tato situace se však již vícekrát neopakovala a zájemci o motocykl kubatury nad 175 cm3 byly mototechnou odkazováni ke koupi Jawy 250 typ 592, která však byla neustále nedostatkovým zbožím.

  Motocykly unifikované řady, vyráběné sériově v letech 1970 - 1972 v modifikované podobě (UŘ SST – Bizon viz. samostatný článek zde), přinesly svými parametry motocyklistům spíše zklamání. Následný model, Jawa 350 typ 634, vyráběný bez podstatných změn až do konce století, již žádné ambice, stát se důstojným konkurentem motocyklů světových výrobců, neměl.


  Pro přiblížení situace tehdejších motocyklistů nelze nepřipomenout nařízení tehdejší vyhlášky č. 80 o provozu na pozemních komunikacích, která od roku 1967 omezovala rychlost jízdy motocyklů na maximálních 80 km/hod. V roce 1971 bylo motocyklům toto omezení zrušeno, ale jen na dálnicích, které však u nás čítaly několik kilometrů (úsek Praha - Mirošovice otevřený v roce 1971). V té době nebyla na dálnicích a silnicích mimo obec maximální rychlost vozidel do 3,5 tuny nijak omezena. Neomezenou rychlost na silnicích mimo obec získaly v roce 1976 i motocykly. Ne však na dlouho.
  Od roku 1979 došlo k omezení maximální rychlosti vozidel do 3,5 tuny na 90 km/hod. mimo obec a 110 km/hod. na dálnici (v roce 1980 byla dokončena stavba dálnice D1 mezi Prahou a Bratislavou). Motocyklům byla maximální rychlost stanovena opět na 80 km/hod. Osmdesátka zůstala motocyklům ve vyhlášce až do roku 1990, kdy byla zvýšena na 90 km/hod. Stejná maximální rychlost jako automobilům, byla motocyklům na dálnicích povolena až v roce 1997.

  Smutná realita motocyklového trhu ČSSR se projevovala i v oblasti nabídky doplňků pro motocyklisty. Zde byly motocyklisté opět odkázáni pouze na nákup doplňků zahraničních výrobců v obchodní síti Tuzex se všemi obtížemi, které nákupy v Tuzexu obnášely. Individuální dovoz ze západu si mohlo dovolit pouze pár jedinců.

  Osud dovezených motocyklů byl mnohdy velice smutný. Majitelé měli velice omezený, ba přímo nemožný, přístup k náhradním dílům. Některé základní spotřební díly bylo možné objednat přes Tuzex, ale o většinu bylo nutné psát zahraniční prodejcům. Na československém trhu nebyly běžně dostupné ani kvalitní oleje a o servisním zázemí se mohlo tehdejším motocyklistům jen zdát. Přitom u technicky složitých motocyklů, vyžadující pravidelný odborný servis, výrobci ani nepředpokládali, že by některé úkony údržby byly realizovány svépomocí. Majitelé byly tedy s údržbou a opravami odkázáni jen sami na sebe, případně na pomoc podobně postižených majitelů, kteří již nějakými zkušenostmi disponovali.

  Všechny tyto aspekty měly za následek časté střídání majitelů a některé motocykly šly takříkajíc z ruky do ruky. Jelikož však šlo o velice omezený počet, nebyl s jejich prodejem veliký problém. A to ani přes jejich značnou cenu, která činila i několik desítek násobku průměrné mzdy.



  www.motomagazin.cz © Jiří Bartuš  2002