MotoMagazín     VeteránInzerce     VeteránForum     VeteránKalendář    Jawa Californian    MAGAZÍN - BLOG           24.8.2019 02:27         
 ÚVOD   INFORMACE  AKCE / REPORTÁŽE  ARCHIV  ČLÁNKY  MAGAZÍN - BLOG  INZERCE      KOMERČNÍ INZERCE  KONTAKTY
Logo MotoMagazínuwww.mototechnik.cz

| Reportáže | II. čínské motocyklové dobrodružství Petra Hošťálka |
9. reportáž

II. čínské motocyklové dobrodružství - 9. reportáž

  7. srpna - pondělí

  Dnešek nezačíná dobře. Jdu na dvůr, zjistit stav tachometru po včerejšku a navěsit kufry na motorku a v hale hotelu potkávám naši jedinou lejdy v týmu. Vždycky se tváří vesele jak sluníčko, ale dneska ne. Jde ke mně a říká, že se jde rozloučit. Že dál nejede. Je mi to líto. Byla fajn, jela dobře a kdykoliv jsme se na sebe podívali, usmála se. A fotila se ráda.
  Tak místo snídaně jdu vypálit jí aspoň na cédéčko fotky, které jsem s ní nafotil.
  Čen mi na pokoji říká, že jsou nějaké další problémy v týmu a že čtyři z lidí se dnes budou muset vrátit. Dál že nepojedou. No, organizačně jsem čekal, že to bude klapat líp..
.

  Nejdřív jedeme k pumpě u nádraží doplnit po včerejšku benzín. Tady se musí tankovat mimo pumpu. Motocykl je nebezpečné zvíře a k čerpacímu stojanu se v čínské provincii Ganz hou nesmí ani přiblížit. Mají tu na to dokonce hlídače s přišpendlenou jmenovkou, ten na to dává pozor. Dneska nás doprovází kluci ze zdejšího motoklubu, a ti si pokládají za čest, že se můžou chopit konví a benzín nám přinést a nalít do nádrží.
  Před nádražím stojí řady dlouhatánských náklaďáků z obou stran. Některé jsou do nepředstavitelné výšky naložené pytli brambor. Ty nejspíš čekají na překládku do vagonů. A druhou stranu lemují náklaďáky prázdné, ty zas čekají, jestli pro ně nepřiveze železnice nějaký náklad. Na jedné straně sedí na obrubníku nakladači, na druhé šoféři. Všichni v klidu, nikdo se nehádá, nikdo nikam nepospíchá...
  Po ránu je chladno, tak si dnes poprvé beru bundu. Zatím je v ní akorát, ale za hodinu už ji určitě budu sundavat. Nejdřív malé kolečko městem, pak podjíždíme trať a stoupáme do kopců. Krajina je tu nádherná, hornatá, ale skály nejsou vidět žádné. Tady o kámen nezavadíš. Všechny ty kopce jsou z hlinitého písku. Včera jsme jeli etapu zajímavou, ale tohle je daleko lepší! Cesta se klikatí a zatáčí, pak zvlněný a propadající se asfalt mizí a najednou na hřebenech jedeme po tvrdé prašné a hodně rozbité cestě.
  Jenže ať je to kolem sebekrásnější, pořád jenom jedeme. Že by organizátory vpředu napadlo taky zastavit, aby se dalo něco vyfotografovat, to ani náhodou. A tak nejspíš platím za děsného kaskadéra, protože jak jen to jde, vytahuji jednou rukou Olympus z brašny na břiše, po paměti palcem odjišťuji, a fotím za jízdy. Akorát přitom nadávám, že nejde vzít do levé ruky. Je bezvadný, do tohohle prachu určitě odolný, ale výhradně pro praváky. Jenomže to plynová rukojeť na motorce taky! Na rozbité pískové cestě už divoch Ma stačil dneska upadnout a hned po něm sebou praštil i vedoucí jezdec číslo jedna. Takže fotit, přitom řídit jednou rukou, a dokázat nezpomalit skupinu, to je fakt cirkusácký výkon. Já bych si ho i docela odpustil. Ale to bych neměl večer o čem psát a hlavně žádné fotky k tomu. A kromě toho, tuhle krajinu už podruhé neuvidím...
  Zdejší kopce jsou dost strmé. Vedle cesty se chvílemi svažují i do stometrové hloubky. Ale neuvěřitelné je, že je tu každý čtvereční metr půdy obdělaný. Tady nenajdete stráň spadající dolů. Tady je to jako schody, terasa za terasou. Za léta, co tu člověk žije, všechny svahy překopal a urovnal do políček. Pospojoval je strmě stoupajícími a klesajícími cestičkami, širokými tak pro sebe a pro osla, a obdělal. Teráska za teráskou má jinou barvu, podle toho, co na ní roste, nebo jestli už je sklizená. Teď jsou mi také jasné ty náklaďáky brambor před nádražím. I tyhle brambory jsou vypěstované tady. Na některých políčkách totiž ještě nevyorávali a bramborovou nať přece poznám...
  Domeček je tu vidět jen občas. Odhadoval bych, že tady má člověk k nejbližšímu sousedovi minimálně kilometr. Kdo tedy tohle všechno stačí obdělávat? Zatím jsme tu viděli jen jednoho zemědělce, jak s oslíkem oral terásku. Patnáct metrů tam, pak obrátit, čtrnáct metrů zpátky, a jak to jde ke kraji, brázdy jsou čím dál tím kratší. Traktor? Sem by se snad nevešel ani ten čínský, mrňavý...
  Sjíždíme z prudkého kopce dolů, prachu je, že není na cestu ani vidět, a vpředu zas někdo padá. Čen! Náš mechanik je v mžiku u něj, aby mu pomohl, protože Čenovi přepadla motorka hlavou dolů, ze svahu, a Čen ji sám nezvedne. Když zas stojí na nohou, otráveně mávne rukou, sundává přílbu a z vedoucího auťáku ho přichází vystřídat sám vedoucí výpravy, který jinak jede za volantem. Na motorce ale umí taky! To je vidět už jak se rozjíždí a jak s tím, na sypkém a nestabilním povrchu, vládne. To já musím opatrněji. Ta moje se všemi kufry a tím co vezu, váží dvakrát tolik. A že bych si tu chtěl udělat ostudu tím, že s ní fláknu? Ani náhodou!!!
  A jsme u cíle dnešní cesty! Je jím velká hliněná a zčásti zděná ohrada na kraji hlubokánského kaňonu, vymletého vodou. Uvnitř pár malých stejných stavení, všechno nazdobené, vyhrává tu muzika a jsou tu spousty mávajících dětí. Vesnická horská škola! Ta malá stejná stavení jsou třídy. Každá pod svou vlastní střechou. Čen říká, že tohle jsou ty nejchudší z čínských dětí a že bychom jim, ve vhodné chvíli, měli darovat nějaké peníze. Aspoň některým. Ptám se kolik a on říká, že jim rozdělí 500 yuanů. Dobrá, udělám samozřejmě totéž. Říká, že celé dny musí tyhle děti tvrdě makat právě na těch políčkách. A pak ještě chodí sem, do téhle školy. Rozhlížím se po okolí, dokonce si na to čistím toaleťákem brýle, protože je mám pokryté strašlivou vrstvou prachu a moc nevidím, ale nikde v okolí žádné obydlí není. A Čen říká, že ty děti sem chodí opravdu, ale opravdu hodně z daleka.
  Teprve tady mi dochází účel tohohle výletu. Z aut se vykládají krabice, vybalují, a objevují se věci, které sem těmhle dětem poslala továrna QINGQI. Předávání je hrozně oficiální, slavnostní. Děti, které nás musely vítat s mávátky v rukou, teď stojí proti nám, vyrovnané do čtverce v prachu školního dvora a slunce nám všem pálí hlavy. Někdo zkouší mikrofon, za několika odřenými stolky na nejprimitivnějších školních lavicích sedí pár pořadatelů a my. A do toho hraje budovatelská muzika.
  Čínsky neumím, ale Činan Činči, což je jméno továrny QINGQI z Jinanu se z proslovu ozývá za každou třetí větou. V tomhle kraji je asi motorka tím nejvhodnějším dopravním prostředkem. Na auto tu nejspíš nikdo nemá, tak bohatí tu nejsou. Náklaďák sem ani neprojede a co s jízdním kolem v těchhle kopcích?
  Hned první den v Jinanu jsem se dozvěděl, že od roku 2002 se v Číně prodává každým rokem přes patnáct milionů motocyklů. Samozřejmě, že velká část z toho jde na vesnice. A tohle je nejspíš ten nejlepší reklamní tah, který u QINGQI mohli udělat. Tyhle malé chudé děti si určitě budou dnešní den pamatovat celý život. Jak jim tenkrát přivezli a rozdali dárky bájní motorkáři , které sem poslala na svých motocyklech firma QINGQI...
  Co že jsme vlastně přivezli? Pár krabic sportovního oblečení, kopací a volejbalové míče, síť a ještě sem tam něco sportovního vybavení. Švihadla, pingpongové pálky. Dárek nejdojemnější jsou nástroje pro mládežnickou kapelu. Pár trumpetek, bubínky, tam-tamy, činely a velký buben.
  V tu chvíli k nám přistupuje první řada dětí a, to se mi snad jen zdá, vážou nám na krk rudé šátky! Zítra mi bude třiašedesát (jestli mě z tohohle netrefí infarkt) a já se stávám pionýrem!!!
  Celý život jsem socialismus nenáviděl. A ve škole mě nikdy do Pionýra nedostali. Provázelo mě to pak samozřejmě dlouhá léta a komplikovalo občas existenci, ale nikdy jsem nelitoval, že jsem do pionýrské, ani žádné jiné organizace nevstoupil. Jenže tady se nedalo říct ne a hodit jim ten šátek pod nohy. To jsem té malé čínské holce, v tom vedru svátečně oblečené, s vážnou tváří a upracovanýma rukama, nemohl udělat. Musel bych jí to dlouho vysvětlovat, ale jak? Vždyť já umím čínsky jen jedno slovo!!!
  Tak jsem jí ho řekl: Šje-šje.
  Znamená to děkuji...

Petr Hošťálek        

Pokračování ...  

Obrazová příloha
Fotografie
Obrázek na rozloučenou: naše lejdy už s námi dál nepojede. Škoda, na motorce to uměla a bude bez ní v týmu smutno.
Fotografie
Na kvalitu fotky nekoukejte. Je za jízdy jednou rukou. A po sto metrech se ve zdejším ovzduší všechno ztrácí v modravém oparu...
Fotografie
Vesnička mezi obdělanými terasami. Už jen podle barev je vidět, že na každé se pěstuje něco jiného. Na těchhle kopcích je vidět neskutečné množství lidské práce celé řady generací...
Fotografie
Záběr z jízdy, taky dělaný jednou rukou. Prach je všude, samozřejmě v tuhle chvíli i na objektivu...
Fotografie
Vedoucí výpravy je taky vynikající motorkář. A tak si pokládám za čest vyfotit se s ním, zatímco on si pokládá za čest vyfotit se se mnou.
Fotografie
První a druhá třída zdejší horské vesnické školy. Uvnitř každé je podlaha z hliněných dlaždic, betonový stupínek a pár primitivních stolů a lavic...
Fotografie
Čekají nás děti ve svátečním, s mávátky v rukou, rád bych věděl, jak dlouho předem tu v pražícím slunci takhle musely stát, než jsme na našich motorkách přijeli...
Fotografie
Ne, nejsem rád, že mi pověsili červený šátek na krk. Ale opravdu jsem téhle holce nedokázal říct, že ne, že ho od ní uvázat nechci...




Podpořte MotoMagazín investováním do reklamy na jeho stránkách. Nabídněte své produkty širokému spektru zdejších návštěvníků. Nabízíme širokou škálu možností. Od obrazové reklamy, přes textovou až po PR články.


DISKUSE K ČLÁNKU
Provozovatel serveru nenese žádnou dopovědnost za obsah vložených příspěvků

NOVÉ TÉMA
Pouze pro založení nového diskusního tématu
Diskuse není určena k podávání inzerce. Příspěvky posouzené jako inzerce budou z diskuse odstraněny. K soukromé bezplatné inzerci použijte oddíl Inzerce.
 Jméno:     
 E-mail:     
Nutno vyplnit text a jméno
Upozornění: Vkládejte pouze příspěvky, které souvisí s danou tématikou. Nepatřičné příspěvky budou z diskuse odstraněny.

Tip: V textu můžete používat tyto HTML tagy: <U>, <I>.
Při editaci se Enter bere jako odřádkování, které se zobrazuje.

VeteránKalendář
Nové články
NIPPON RETRO 2019
Muzeum českého road racingu v Hořicích
XXIII. Jarní sraz Velorexů v Boskovicích
Cena města Jičína 2018
Jarní cena Brna 2018
Norton Dominator 650 SS
Evropský festival Route 66
Česká Tourist Trophy 2018
Kawasaki 500 H1 Mach III v ČSSR?
Setkání veteránů Holešov 2018
NOC international rally 2018
Ve stopě zlínské šestidenní 2018
I pozitivní změny v dopravě se dějí...
Star Rally 2017
Pérák 2018
Nepomucký trojúhelník 2018
X. setkání motocyklů Jawa 500 OHC
NIPPON RETRO 2018

PODPOŘTE NÁS
SDÍLENÍM ČLÁNKU

MotoMagazín na facebooku


Témata
INZERCE     Nový inzerát
Japonské motocykly
Poválečné motocykly ČZ
Jawa Pérák
Motocykly JAWA 500 OHC
Motocykly JAWA Bizon
Vozítka Velorex
Manet 90
Kniha vozítka Velorex
Motocyklové vozíky
Motocyklové vozíky PAv
Mopedy Stadion
Sidecary VELOREX
Videoarchiv
Francouzské motocykly
Literatura
OILMASTER
MotoMagazín na Youtube
MotoMagazín na Rajčeti
Motocyklové vozíky PAv - oficiální stránky knihy
  Oficiální stránky knihy
Jawa Californian - oficiální stránky knihy
  Oficiální stránky knihy
  Dodatky knihy
  Fan club Velorex
Vrchní, zdrhni!
www.jawadily.cz
Žebříček článků
Evropský festival Route 66
Cena města Jičína 2018
Nepomucký trojúhelník 2018
300 zatáček Gustava Havla 2018
Česká Tourist Trophy 2018
Pérák 2016
NIPPON RETRO 2018
III. Pohár motorových dvoukolek
NIPPON RETRO 2019
Česká Tourist Trophy 2016
Česká Tourist Trophy 2017
Pérák 2018
XX. Jarní sraz Velorexů v Boskovicích
7. Sjezd Jawistů v Luhačovicích
Ve stopě zlínské šestidenní 2018
X. setkání motocyklů Jawa 500 OHC
Reportáže
Slovácký okruh 2018
Pérák 2015
Jarní cena Brna 2018
300 zatáček Gustava Havla 2015
Setkání veteránů Holešov
300 zatáček Gustava Havla 2017
Barum Czech Rally Zlín 2017
300 zatáček Gustava Havla
   Nahoru      TISK Publikování nebo další šíření obsahu serveru motomagazin.cz je bez písemného souhlasu autora zakázáno. © Jiří Bartuš